Cestování - doba Covid19ová

Covid letos posral životy mnohým z nás. Někomu víc a někomu míň. A tak trochu se stydím za to, že si stěžuji, kam jsem nemohla vycestovat a že jsem musela sedět doma na zadku o půl roku navíc. Chci říct, že jsem samozřejmě vděčná a šťastná, protože: mám dobrou práci, která i přes všechno vzkvétá, celá má rodina a přátelé jsou zdraví a fit, máme střechu nad hlavou, denně teplou sprchu a pětkrát denně jídlo. Na druhou stranu člověk si na lepší strašně dobře zvyká a chce pořád víc a víc. 
(Říkám, že zase potřebuji na pár dní do nepálské chatrče..)


Po několika měsících života v Mladé Boleslavi si i můj přítel uvědomil, že práce v korporátu jej tak úplně nenaplňuje a že vydělané a ušetřené peníze nejsou po zaplacení drahého nájmu a všech běžných výdajů zase tak závratně vysoké částky. Shodli jsme se tedy na tom, že nechá doběhnout roční smlouvu na dobu určitou a poté přejde na volnou nohu. 

O nějakém novém viru jsem poprvé slyšela od babičky. V únoru mi psala, že je v Číně nějaký virus a abych si na něj dávala pozor, až zase budeme na cestách. Docela jsem se tomu smála. Fakt nevím, jak se dává pozor na virus a v té době to nevěděl nikdo. 

Mallorca  - březen 2020


V březnu jsem chtěla svojí sestru vzít k moři. Ještě nikdy neletěla letadlem. Myslela jsem, že by to byl super článek na blog. Popsat, jak se cítí někdo, kdo musí úplně mega vystoupit ze své komfortní zóny. Ona vůbec necestuje a nezkouší nic nového. Chtěla jsem jí ukázat stopování, couchsurfing a způsob, jakým žiju. Bum. Covid zavřel hranice. Cesta se ruší. 




Jirka měl od února podanou výpověď. Stejně tak jsme vypověděli byt. Smlouvu na internet i další závazky. Chystali jsme se od května na život dvou digitálních nomádů.

Přišel LOCKDOWN. 

Bulharsko - květen 2020


Všechny smlouvy jsme o půl roku prodloužili a naštěstí nám všichni vyšli vstříc. V dubnu nikdo nevěděl, co bude a všichni se báli o holý život. Na nějaké cestování nikdo neměl asi ani pomyšlení. Ale představte si, že pracujete z domu, bydlíte ve městě, kde nikoho neznáte, a kde se bojíte vylézt z domu. Nemáte ani terasu ani balkon a okna jsou do rušné špinavé silnice s výhledem na fabriku. Jo. Já už byla v karanténě. Rok. 

To je Bansko v Bulharsku, tam jsme měli začít naši dráhu digitálních nomádů...v dubnu 2020


Na konci dubna jsem z ní měla utéct. Měli jsme odletět do Bulharska. Začít lepší život. Podnikat. Cestovat. Poznat nové lidi. Trochu vypadnout z toho všedního stereotypu - práce / nákup / práce. Jelikož má jediná cesta z bytu ven byla do Kauflandu a zpět. 

O půl roku delší čekání. Zařekla jsem se, že jakmile Jirkovo prodloužená smlouva skončí, odjedu. Je mi jedno kam, je mi jedno jak, ale chci lepší život. I kdybych měla prolézt hranice lesem a tajně odjet stopem. I když. Po letní dovolené jsem věřila, že se hranice znovu uzavírat nebudou. 


Španělsko - listopad 2020


Je to tady. Září. Je čas koupit letenky. 

vyhlídka v Malaze

Opět jsme vypověděli smlouvu na byt a zařídili nutnou byrokracii. 

Kam pojedeme? 

Utéct na jiný kontinent je sice lákavá představa, ale všechny státy jsou ještě uzavřené. Můj se o jižní Americe kazí tisíce nakažených tamních obyvatel, kteří se lockdownu úplně nedrží. Nový Zéland je zatím taktéž pasé a Indie je stále uzavřená. No a asi moc nechceme řešit covid-testy ani žádnou karanténu v zemi, kde se nedorozumíme místním jazykem. 

Na mapě mi padlo do oka Španělsko, Portugalsko a Řecko. V zimě je v těchto zemích relativně teplo. A cože jsem to říkala o místním jazyce? Aha. Učím se už dva roky španělsky, takže.. MALAGA. 

Letenky do Malagy vychází i s velkým zavazadlem na 1200 Kč za osobu,  a tak o tom ještě dva dny přemýšlíme, a nakonec jdeme do toho. Čekají nás tři týdny sledování semaforu, zda nebudou potřeba pro vstup do Španělska testy anebo zda se náhodou nezmění něco jiného. 

Letenky jsme kupovali od společnosti Ryanair, kde jsem stále měla poukazy za zrušené březnové letenky. (Všechno proběhlo v pořádku a poukaz jsem uplatila bez dalších doplatků).

Je říjen. Opět přituhuje. Každé dva dny vyhlašuje vláda nová opatření a nové zákazy. Cestování je zatím povoleno. Nikdo nám nevěří, že opravdu odjedeme, ale nikdo nezapomene dodat, že nám to přeje. ,,Jen to prostě asi nevyjde, tak ať nejsi zklamaná, Kiko'', říkají. 

ZRUŠENO či NEZRUŠENO???


Jirka je optimista. Nikdy si nepřipustí jinou možnost, než kterou chce. A postupem času tím nakazil trošku i mě. Začínám věřit, že to klapne. Všechno je zavřené, musí se nosit roušky, zákaz nočního vycházení, zákaz pití alkoholu, zákaz shromažďování.. avšak cestovat se stále může. Náš let nebyl zrušen. (Pro jistotu vše kontroluji každých 5 minut až dokud na světelné tabuli nevidím check-in)

Na letišti to bylo zvláštní. Za prvé nemohu uvěřit tomu, že je listopad 2020 a já letím v roce 2020 poprvé. Za druhé je tu strašně málo lidí. Fungují asi jen dvě přepážky v celé řadě a vůbec se u nich netvoří fronty. Všechny obchody a kavárny jsou ještě zavřené. Nevíme, zda je to proto, že je pět ráno anebo kvůli nařízením vlády. U brány se nás však sejde docela pěkná grupa a letadlo je ze 3/4 plné. 


1.11. v 06:45 jsme se odlepili od země a vzlétli konečně vstříc novému životu. Beru to jako zkoušku trpělivosti. Možná jsem si měla uvědomit, zda opravdu chci podnikat a zda jsem ochotná do svého podnikání i investovat. Nejprve jsem se bála projekt Kika's German nějak víc rozjíždět. Nevěděla jsem, zda u toho zůstanu, jestli mě to uživí, jestli to budu dělat naplno. A až během lockdownu jsem se rozhodla. Během pár měsíců mám web, logo, vlastní podcast, přes tisíc fanoušků na FB, profil na instagramu, přes sto odučených hodin měsíčně a vím, že s tím chci pokračovat, protože mám v hlavě spoustu dalších projektů a produktů, jež na Kika's German navazují. 



A Jirka? Ten původně plánoval, že zůstane u strojařiny a bude se živit jako konstruktér na volné noze. Nakonec během karantény začal tvořit v renderovacím programu a vytvářel render brněnské Vily Tugendhat. Pak zjistil, že se tím dá také živit, a tak se celý lockdown učil vytvářet fotografie, které nejsou fotografiemi, ale jsou vytvořené počítačově. .. Já tomu rozumět nemusím. :D Říká si ,,umělec moderní doby''.

A tak se tady teď oba máme. Já ťukám blog na terase a Jirka kliká potah na gauč v neexistujícím virtuálním domě. 








Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Splněný sen o digitálním nomádství💻

Omylem v Čechách

11 kroků k podnikání & cestování