Santa Pola / Alicante
Z Níjaru jsme koncem dubna chtěli odletět do jiné země. Byli jsme ve Španělsku půl roku, a věděli jsme, že bychom už neměli zůstávat déle v jedné zemi. Nejenže jsme chtěli cestovat, ale nechtěli jsme mít žádný stres s byrokracií apod. Vyhledali jsme si letenky do Bulharska, pak nakonec do Řecka, pak jsme to změnili a zvažovali Maroko a Portugalsko.
Jenže letů bylo málo, cca dva do týdne a podmínky pro vstup do jednotlivých zemí ne příliš ,,cestovatel friendly''. PCR test stojí ve Španělsku od 80 - 110 eur na osobu. Byl vyžadován minimálně jeden. V Níjaru nebyla možnost test udělat, do Malagy to byl den cesty, na letišti byly všechny termíny testování rezervované týden předem. Zkrátka jsme zmatkovali, dva dny nervózně plánovali, a nakonec zkusili najít další levné ubytování ve Španělsku.
S rostoucími teplotami totiž rostly i ceny pronájmů na AirBnB. Báli jsme se, že Španělé budou chtít pronajímat své byty pouze po týdnu, a za vysoké částky. Nakonec jsme objevili pronájem obrovského bytu - tři ložnice, koupelna, kuchyně, obývák a balkon. Za 530 euro na měsíc. Mají volno sice až za deset dní, ale na měsíc a půl. Okamžitě jsme jej rezervovali. Byl totiž ve městě Santa Pola, dvě minuty od pláže.
Pobyt v Níjaru jsme si prodloužili o dva dny. Jirka potřeboval pracovat na zakázce svého života, křeslech pro Švýcarsko, a já jsem se procházela po okolí. Udělala jsem si několik dní volna. Poslouchala jsem podcasty, vydala se prozkoumat starou ruta de aqua, kde stála přehrada (málem mě tam zabil nějaký divno-vrah), haha, a těšila jsem se k moři.
Další týden jsme strávili v městečku Torrevieja, v miniaturní garsonce. Jirka potřeboval dodělávat modely Jihlavy a budovy pro nějakou architektku / studentku, a měl s tím trable, a tak jsem zase byla sama. K mojí smůle pršelo. Konečně je člověk u moře, vezme si dovolenou, a ono prší. Procházela jsem se po městě, zašla si na kafe a na oběd, poslouchala podcasty, zúčastnila se online konference pro lektory, četla si knížku, ale tak nějak jsem z té své dovolené vůbec neměla radost. Byla zima, Jirka na mě neměl čas, a já jsem se cítila ještě hůř než v Níjaru.
Moji náladu vylepšil až pobyt v Santa Pole. V tom velkém bytě. Měli jsme každý svoji pracovnu, pohodlný stůl i židli. Odpoledne jsem vysedávala na balkoně nebo na pláži, chodila jsem na nákupy, na kávu, na procházky. Konečně nějaký život. Ve srovnání s Níjarem jsme byli ve velkoměstě. A asi tím, jak nám to v Níjaru chybělo, jsme měli pořád co dělat.
Každý víkend jsme jezdili na výlet a něco podnikali. Počasí bylo takové akorát, na kalhoty a tričko, občas i na kraťasy. Půjčili jsme si jeden víkend auto, a vyrazili na místa, která mi doporučila Ruve - vodopády, tyrkysové jezírko, Altea. Jeden víkend jsme jeli lodí na ostrov Tabarca, další autobusem do Alicante. Procházeli jame se mezi plameňáky v ptačí rezervaci. Měla jsem pocit, že se tam toho dá dělat spousta, i bez auta, a nadšeně jsme si užívali každou nepracovní chvilku. Možná to bylo i tím, že po půl roce zrušili nouzový stav ve Španělsku, pravidla se pomalu začala rozvolňovat, dalo se pohybovat mezi provinciemi i městy, kavárny a podniky prodlužovali otevírací dobu apod.
O výletech v okolí Alicante jsem napsala článek pro Ivanku a její projekt Španělština do Plavek. Najdete tam spoustu fotek a tipy, co se nám v okolí Alicante líbilo. Kromě toho se můžete podívat na video, které jsem natáčela v Puerto de Mazaron, našem dalším domově.
V Santa Pola jsme strávili pět týdnů, ale kdybychom mohli, určitě bychom si pobyt prodloužili. Na balkon nám svítilo sluníčko každý den pěkně po práci, kolem čtvrté, a užívali jsme si sangrii nebo skleničku vína. V obrovské kuchyni jsem zase měla chuť vařit, a tak byla rajská, bramborový salát nebo domácí pizza. AirBnB však bohužel mělo další rezervaci, a my jsme se koncem května vydali dál.
Tentokrát jsme ani nezvažovali, že Španělsko opustíme. Vlastně jo. Možná trochu. Letiště Alicante bylo vzdálené asi čtyřicet minut autobusem, jednoduše se dalo přiletět do Prahy, spojem Pardubice - Alicante, ale my jsme domů ještě nechtěli, a lítat někam jinam, když jsme věděli, že srpen budeme trávit v Čechách, to se nám také nechtělo. Zbytečné dva lety a dva testy navíc, a novou zemi bychom si vůbec neužili.
 |
| poprvé se potápíme s bombou |
Chtěli jsme si užít Španělsko. Konečně je krásně. Svítí sluníčko, můžeme se koupat, Španělé se probouzí ze zimního spánku, otevírají bary a zmrzlinárny a stánky. To chceme začít. Také skončil nouzový stav, zrušil se zákaz vycházení, pomalu ubývalo restrikcí, a my jsme si to nechtěli nechat vzít. Chtěli jsme konečně po x měsících ve Španělsku poznat pravé Španělsko. Bary, tapas, noční procházky. Rozhodli jsme se zůstat, ačkoliv se nám už nedařilo najít tak levné ubytování.
Spočítali jsme si, kolik by nás stáli letenky a přesun, dva PCR testy, cesta na letiště a z letiště, a uvědomili jsme si, že tak jako tak vyjde levněji nebo minimálně na stejno zůstat ve Španělsku (dražším letním Španělsku) než-li odlétat do levnější země.
 |
| pláž patří jen mě, britským důchodcům a španělům, co mají loď |
Našli jsme si byt v Puerto de Mazzaron, kde nás nájem na dva měsíce (asi 58 nocí) vyšel asi na 1500 euro. Byt se dvěma ložnicemi, koupelnou, kuchyní a dvěma balkonky byl v druhé řadě domů u pláže, v centru města. Měli jsme pár kroků od bytu kavárny, restaurace, pláž, Lidl a další obchody, a tak jsme z něj byli nadšení. Bylo to jedno z nejlepších AirBnB ubytováních, které jsme ve Španělsku měli. Možná proto, že majitelé byli Poláci. Všechno bylo perfektně naklizené, měli jsme k dispozici veškeré kuchyňské vybavení od kávovaru přes robota až po topinkovač. Ručníky, věci na pláž i fén. Zkrátka skvělé bydlení.
(Až na ty obrovské šváby, kteří se občas někde objevili, ale to je ve Španělsku prý normální. U moře, kde je 30plus se prostě čas od času nějaký obr objeví)
Bez auta to opět nebyla žádná sláva, ale autobusem se pohodlně dalo dojet do Cartageny, od které jsme byli vzdálení asi 30 km. Cesta busem trvala zhruba padesát minut. V Puertu se však člověk nenudil. Je to typické dovolenkové město, jen tam letos byli na dovolené pouze Španělé. Můžete si půjčit kola, lodě nebo brusle. Dá se jít potápět, jet na výlet nebo na skútr. Také jsme si půjčovali kajak. Kolem pláže je spousta půjčoven, barů a kaváren. V Červenci se dvakrát v týdnu konal venkovní koncert.
 |
| cyklovýlet - la Isla a procházka po městě |
Chodili jsme do Shisha baru na vodnici, do kavárny na snídani, míchali jsme si koktejly s sebou na pláž. Tady jsem si opravdu dosyta užila léto u moře. Minimálně třikrát v týdnu jsem ležela na pláži. Hráli jsme žolíky, četli si, učila jsem se tam angličtinu, povídali jsme si, opalovali se. Úžasný.
Za týden na nějaké placené dovolené si to člověk neužije tolik jako když tam může jít v úterý po práci. Nikde nikdo. Jen pár důchodců.
V neděli se pravidelně konaly na pobřeží trhy. Někdy i s hudbou. Prodávaly tam klasicky všechno možné, od ovoce a zeleniny po home-made výrobky - obrazy, sochy, šperky, med apod.
Jednou se dokonce konala výstava psů, na kterou jsme se šli podívat. Nad městem se tyčí hora se sochou Ježíše, a nádherná kavárna El Faro. Za ní potom další desítky pláží, ostrůvky v moři a na konci zátoky jsou takové pískové útvary zapsané do UNESCO. V hlavní sezoně tam dokonce jezdil vláček, ale my jsme si tam v červnu došli pěkně po svých.
 |
| výhledy z místních kopců a moje BFF po 8 měsících odloučení |
Na druhém konci zátoky je věž. Vydali jsme se tam na kole, bylo to asi 30 km, ale po rovince, po cyklostezce podél pobřeží. Cestou je kavárna ve městě Isla Plana ( také je tam krásný kostel a bývalé lázně) , a Spar v la Azohia, tak jsme se nezapomněli občerstvit.
Tohle období se mi moc líbilo a byla jsem tam moc spokojená
 |
| café bombon. :-D /Alicante/ |
Na týden za námi dokonce přijela kamarádka Štefka, a zůstali jsme pět dní v Puerto a strávily víkend společně v Alicante. Kdybychom neměli naplánovaný návrat do Česka, protože se Jirkovo kamarád Martin ženil, a potřebovali jsme získat vakcínu na covid, možná bychom tam i zůstali. Myslím, že budeme v budoucnu přemýšlet o koupi bytu na tomto pobřeží.
Komentáře
Okomentovat