Jak pokračoval náš pobyt na Srí Lance? leden - březen 2022

Zařizování bytu / vyvrcholení ekonomické krize a zakončení půlročního pobytu

Vrátili jsme se asi 2. ledna zpátky do Matary a rovnou jeli na Polhena beach, abychom se podívali, jestli je byt hotový nebo budeme hledat další ubytování. Náš plán byl, že pokud to nebude obyvatelné, tak půjdeme někam do hotelu, jeden týden to zvládneme, pracovat v bojových podmínkách, a budeme hledat dál, a jezdit na prohlídky během týdne.

Čaj. Srí Lanské bohatsví, kterým splácí své dluhy Číně.

Jirka hodně věřil tomu, že Pavi ten byt bude mít perfektně nachystaný tak, jak slíbila. Já jsem byla trochu skeptická, protože vidím, jak jsou místní pracovití.. a hlavně jsem s ní během našeho výletu byla v kontaktu přes WhatsApp a myslím, že kdyby to bylo eňoňuňo, tak by poslala fotky a videa a nájemní smlouvu tak, jak slíbila, a nevyhýbala by se mým dotazům.

Když jsme do bytu přišli, tak jsem myslela, že mě trefí. Byt byla stavba. Jediné, co tady přibylo, byly dlaždice kolem dřezu a závěsy, dvě křesla a sedačka, a stůl se dvěma židlemi. V ložnici bylo pořád ještě lešení a malinká postel, na kterou se Jirka ani nevešel, protože měla 180. Koukala jsem na to a říkala si. Co to doprdele kurva je, to nám jako vážně chce tohle pronajmout a máme si teď přinést batohy a nastěhovat se? Pavi nás uklidňovala, že jsou to only finishing touches, ať se dneska ubytujeme v hotelu, že nám zařídí lepší cenu, tzn. 3000 za noc a ona všechno do zítřka dodělá. Jako jasně, chápu, že zvládne převléknout postel a možná sem i přinést nějaký koš, odkapávač a spotřebiče, ale podlaha vypadala jako stavba, stejně tak police.

místní prodejna ovoce a zeleniny. Ananas za 20 - 30 Kč.

Jak to popsat. Podlaha, zdi, police, všechno byla šedivé betonová stěrka. Žádná podlaha nebo dlaždice nebo koberec. To je asi moc velký luxus. Stěrka prášila jako na stavbě, a všechno bylo pokryté prachem a fleky. Jakmile na tento neomyvatelný povrch něco vylijete, zůstane to tam navždy a ačkoliv jsme se nastěhovali do právě nového zrekonstruovaného bytu, všude byly fleky. SríLančan vylije kafe, nechá to tak, odplivne si betel na podlahu, pak mu spadne kladivo a hele díra, nevadí. Já bych se ani nedivila, kdyby tady ty dělníci nasrali do kouta a nechali to tu a Pavi to jenom přikryla nábytkem. No dobře, přeháním, ale ve srovnání s naším evropským standardem? Fakt divočina.


Mě osobně se tam moc bydlet nechtělo. Ten byt jsme chtěli jen proto, že nám Pavi připadala schopná a proto, že se nám líbilo, že je to v patře, je tam hodně světla a má to dobrou polohu. Nejbližší malá silnice byla 100 metrů daleko a velká asi 500 m. Je tu klid, je tu bazén, jsme tu takoví schovaný a je to hodně private, ve srovnání s jinými místy tady, ale není tu ani nábytek, ani internet. Vlastně pomalu ani postel, ačkoliv Pavi slíbila, že nějakou větší přiveze a přistěhuje. I přesto jsme jeli do Weligami a strávili celý den po příjezdu z dovolené prohlídkami bytů. Viděli jsme asi 10 domů, jedno horší než druhý. Ceny většinou vyšší než od Pavi, horší poloha, domek u silnice, pak domek u vlakových kolejí, pak dům hrůzy uprostřed ničeho, pak šílený dům někde v chrámu, pak ten s buvoly a dalším panem domácím. No strašný den, kdy jsme se dohadovali s jedním fiškusem za druhým, až jsme večer zcela vyčerpaní řekli, že se prostě nastěhujeme k Pavi a uvidíme. Prostě nám musí zařídit internet a nábytek. Musíme jí důvěřovat a trochu na ni tlačit.

Colombo. Civilizace a jiný svět oproti jihu ostrova!

Mimochodem tento týden byl opravdu šílený. Návrat z dovolené sebou kromě řešení bydlení nesl ještě řešení mojí nehody na skútru. Musela jsem platit opravu toho, co jsem poničila, nakonec to vyšlo asi na 12000. Chtěl po mě původně asi 30k, ale to jsem odmítla platit, a stejně si myslím, že mě totálně natáhl. Skútr tady podle mě položí každý druhý turista a rozhodně nevyměňují plasty po každém škrábnutí. No nevadí, byla to moje vina, že jsem splašeně přidala plyn v dešti na kluzkém povrchu, ale řekla bych, že moje noha dopadla hůř, než celý skútr, budu mít zjizvenou nohu navždy. Ta se totiž vyměnit za 30k rupií nedá. No a aby toho nebylo málo, tak jsem měla jen pár dní na to, dohnat všechny pracovní resty. Co jsem měla na todolistu, než zase začnu s výukou? Teď když si na to vzpomínám a píšu tyhle řádky, tak upřímně nevím, kdy a jak jsem to zvládla a kroutím hlavou. A říkám si: Kristýno, měla by sis pořádně odpočinout, fakt jsi toho dělala hodně. Na podzim e-book, pak roadtrip, který by taky docela náročný, pak šílený leden. No. Co jsem to chtěla zvládnout? Už vím. Přesunout všechny svoje studenty do Google Classroom. S tím souviselo – naučit se s tím, zhlédnout kurz, natočit video, kde jim to vysvětlím a rozeslat jim emaily. Druhým úkolem byl přechod na fakturační program Vyfakturuj.cz, abych nemusela pytlíkovat faktury v excelu a pak vyplňovat tabulky s příjmy a řešit to. Na tento program jsem přišla díky simpleshop, přes který jsem prodávala adventní kalendář – nojo vlastně, to byla další věc, co jsem v prosinci dělala – vytvořit ho, prodávat ho, zařídit platby kartou. Panebože. Já jsem blázen. No, tak to jsem všechno zvládla. Zaplatila jsem si program na rok, a díky tomu, že za něj docela dost platím, mohu nastavit odesílání pravidelných faktur. Nemusím se starat o to, abych každý měsíc všem posílala jednotlivě fakturu, ale prostě nastavím to, že se pošle sama, jakmile ji někdo zaplatí, tak se to automaticky přičte. Počítá mi to výdělky, hlídá nezaplacené faktury, posílá upomínky, hlídá plátcovství DPH. Já jsem s tím spokojená, ale taky to zabralo dost času, než jsem se s tím naučila, všem poslala faktury a nastavila je jako pravidelné. Kromě toho jsem začala prodávat e-book na webu, s platbou kartou, to se taky muselo propojit, takže spousta práce. No a do třetice úkolů jsem vytvořila smlouvu o spolupráci pro moje lektorky, kterým dohazuju studenty. Bylo potřeba smlouva napsat, podepsat, odeslat ji přes docusign ostatním, pak si je poukládat, vytvořit systém na zapisování odučených lekcí, rozeslat tabulku, a natočit všem videonávod, jak ji používat. Tak tohle všechno jsem zvládla první týden v lednu, a neměla jsem na to dokonce ani víkend. Proč? Protože místo abych pracovala, případně odpočívala před tím, než mi zase začne výuka se studenty, jeli jsme do Colomba, abychom si tady prodloužili víza o tři měsíce. Čekala nás čtyřhodinová cesta vlakem, vstávačka ve 4 ráno. Naštěstí jsme jeli s Tomanovými a víkend jsme si zpříjemnili. Nebylo to tedy celé jen o úřadech, ale strávili jsme super víkend v Colombu, dali si drink na mrakodrapu, prošli památky, zase se s nimi o něco sblížili a v pondělí ráno kupodivu velice rychle dostali víza. Trvalo to jenom tři hodiny a nebyl žádný extra velký problém, jako když jsme tam byli v listopadu a nikdo nevěděl, co a jak má dělat. Tentokrát byla otevřená kantýna, všechno šlapalo, a razítka jsme dostali se správným datem, do 14.4. Museli jsme však tentokrát platit, a není to nejlevnější. Prodloužení víz stálo asi 35000 rupií, ale nejsem si tím jistá.



Na Skype lekce už mi zbylo jen 5 studentů a ráda bych s výukou určenou časově skončila úplně. Minimálně jsem ji zdražila a mám teď dvě studentky za novou cenu. Za intenzivní výuku v kombinaci s Mentoringem platí relativně dost peněz, na druhou stranu si myslím, že po třech letech vím, jak učit a jak je rychle dovést k cíli, a cítím, že neplatí jen za ten můj čas, ale všechno know-how, které s nimi sdílím. Mám teď vlastně všechny studenty, co učím na Skype, i zároveň v Mentoringu, a vyhovuje mi to. S těmi lidmi mám hned mnohem lepší vztah a vliv na jejich proces učení.



No. Aby toho nebylo málo, tak v tento nejintenzivnější týden, kdy jsme řešili bydlení, všechny tyhle pracovní věci, vízum atd., přijela na Srí Lanku Míša fotografka. Moje exstudentka, kterou jsem učila Skype 2x týdně. Vůbec se mi to časově nehodilo, abychom spolu trávily čas, ale na druhou stranu byla tady teď, a ještě k tomu měla narozeniny, takže jsem následující víkend strávila s ní.

Bydlení jsme postupně vyřešili. Stálo nás to nervy a spoustu času, ale dostali jsme noční stolky, zrcadlo do koupelny, odkapávač, blender, konvici, stolek a dokonce i židle na balkon. Po týdnu dokonce i pořádný internet, ale i zařizování bytu by bylo na samostatný článek, tak to nebudu nijak rozmazávat. Asi bych jen řekla: Zařídit něco na Srí Lance.. to je nadlidský úkol. Většina lidí je buď neschopná, líná anebo oboje najednou.

národní park Yala, s Honzou a Renčou.


Koncem ledna se všechno pomalinku uklidnili. Práce si sedla, internet šlapal, byt fungoval.

Už ani nevím, kam se poděly všechny víkendy, a co jsme dělali, ale mám pocit, že jsme se vůbec nenudili, a pořád jsme něco dělali. Colombo, Míša, výlety s Tomanovými, pak tu byl Honza jeden víkend, pak tady byli se svojí mamkou a jeli jsme do národního parku Yala. Některé víkendy jsem strávila pracovně. Dělala jsem podcast, psala články, připravovala si lekce, a občas si četla u bazénu nebo se jela projet na motorce. Asi dvakrát jsme byli na pláži v Mirisse.

Yala. Sloni. leopard. srnky. ... wooow...

No a 25. února to začalo. Jela jsem za Luckou do palmhotelu, že se sejdeme jenom my dvě, abych jí vyfotila nějaké fotky s laptopem. Chtěly jsme si dát kafe, pokecat a probrat, zda bychom společně mohly udělat nějaký live stream na téma web, případně spolupracovat. Lucka by vytvořila šablonu webů pro lektory, a já bych ji prodávala těm, co mají se mnou konzultaci nebo četli knihu. Po cestě do Ahangamy jsem viděla zaparkované autobusy a kamiony u silnice. Přišlo mi to divné, nikdy tady takhle neparkují, ale moc jsem to nevnímala. Pak jsme začali zjišťovat, že to je fronta na diesel. Na ostrově dochází palivo a jsou výpadky proudu. Elektrárny prý nemají dost paliva, aby poháněly to, co vyrábí proud, a tak se musí palivem šetřit. U nás v Polheně zatím žádný výpadek nebyl, ale Lucka říkala, že u nich je power cut už týden, a denně nejde proud třeba 7 hodin. Fuuck. Bohužel to dorazilo i k nám a v pondělí a úterý jsme měli výpadky proudu na x hodin. Byla jsem strašně naštvaná, protože jsem vůbec nevěděla, v kolik hodin to vypadne a kdy a kde to půjde. Jeli jsme takhle třeba pracovat do hangtime, a ti nám řekli, že nemají proud. A tak jsme zase jeli 15 km zpátky a zjistili, že u nás už jde. V úterý jsem měla skype lekce, a nechtěla to riskovat, tak jsme jeli do coworku verse colective. Už jsem byla docela naštvaná, protože jsme nikdy nevěděli, kdy proud půjde a kdy ne, případně kdy náš hotel zapne generátor a kdy ne. Pracovat se dalo, ale jen v časy, kdy šel proud, a to s plánovanými skype meetingy nejde moc dohromady.


Napadení Ukrajiny Ruskem jsme samozřejmě prožívali i na Srí Lance a denně četli zprávy a strachovali se o přátele.

Rozhodli jsme se udělat roadtrip na sever, k místům, která jsme neviděli v prosinci. Tentokrát pojedeme vlakem a busem, protože je to na skútru moc daleko. Tento trip byl šílený a my jsme si uvědomily, že cestovat bez skútru je hrozné. Tento výlet je taky na samostatnou kapitolu →


v Trincomalee žijí tyhle srnky a běhají všude.

tato část ostrova je spíše hinduistická a nám mnohem bližší.

Po návratu jsme byli dobití jak psi. Litovali jsme, že jsme radši neleželi šest dní u bazénu na Polheně nebo v okolí. Mohli jsme si jen tak chodit do kaváren, číst si knihu, jíst a zajít si na masáž a místo toho jsme naši dovolenou strávili ve vlacích a busech, abychom se lopotili nesmyslně na druhou stranu ostrova. No, stalo se.


Bohužel po návratu výpadky proudu pokračovaly a sílily. Minimálně jsme zjistili, že existuje web, kde jsou výpadky plánované, a můžeme se podívat, kdy proud nepůjde. Měnilo se to ale každý den. Začali jsme jezdit do verse colective nebo outpost nebo hangtime. Já jsem ale preferovala pracovat doma. Na skype lekce potřebuji klid a dobré sezení. Všechna tahle místa pro nomády jsou spíš takový naoko. Lidi se tváří, že pracují, ale reálně jsou na FB a na WhatsAppu a stojí to dost peněz a je tam hluk a neergonomické židle, a tak.


Jo a já uplně zapomněla zmínit, že se Jirkovi rozbil počítač. No. To je tak trochu součást našeho super roadtripu. Každopádně aby toho nebylo málo, tak se mu vysral harddisk. V Colombu si tedy při návratu koupil externí harddisk a měl v plánu stáhnout na něj všechna data ze svého disku, a zkusit pracovat takhle, na externím harddisku. Jenže stáhnout na SríLance 500 GB dat v rozumný čas, s výpadky proudu, pomalým netem a omezenými Gbs. To je nadlidské síly.


No. Po třech dnech se to nějak povedlo a naštěstí může pracovat dál a dodělat projekty, které má rozdělané. UF !


fronty na pohonné hmoty, které nejsou...


Výpadky proudu pokračovali, ale naučili jsme se s tím žít. V pondělí jsem pracovala tak, jak výpadky dovolily. V úterý a středu mám Skype, tak jsem buď jela někam mimo domov nebo učila na telefonu anebo zapla hotspot do počítače, když to byla jen jedna lekce. Ve čtvrtek jsem dělala Mentoring, většinou tak, jak power cut dovolil, a v pátek mám vždy takový volnější den na podcasty, jiné projekty atp.


V posledních dvou týdnech se však stalo pravidlem, že na denní výpadky se používají data, a na večerní výpadky se zapíná v hotelu generátor. Po celé dva týdny to tak bylo. Smáli jsme se, že se asi místní bojí tmy, a tak když je výpadek po setmění, tak zapnou generátor. Další týden jsem tak poprosila studenty, zda nemůžeme naše lekce přesunout na večer. Chtěla jsem mít jistotu, že půjde elektřina a internet a byla rozhodnutá, že přes den budu u bazénu nebo na pláži, a večer budu pracovat. To byl plán.

jediná kavárna v okolí 20 km, která měla proud i ke konci pobytu - Hangtime hostel

Jenže tady něco plánovat? Haha. Srí Lanka člověka překvapí každý den. Power cuty se začaly stupňovat a místo několika hodin výpadku nastalo období – výpadek celý den a několik hodin proud. Výpadky byly nejprve sedm hodin denně, pak deset, pak třináct, a došlo to do fáze, že proud zaply jen na 4 hodiny denně a výpadky byly už i v noci. Kromě toho došel diesel asi i našemu hotelu, protože nezapínali generátor. Padla tma, proud vypadl, a my jsme s Jirkou seděli nad jednou svíčkou, s čelovkama a telefonama, a říkali si, co budeme dělat. Jak tady přežijeme.


Už jsme měli koupené letenky do Istanbulu, ale až na 7. dubna.


Zvažovali jsme, zda neodletět dřív, jak to vyřešit.. v podstatě nám bylo znemožněno pracovat. Většinu lekcí jsem zrušila a omluvila se. Mentoring zvládám, emaily a sítě taky, ale skype lekce se prostě dělat nedaj. Když není proud, tak nefunguje ani wifi, ani data, ani nic. Noťas se po hodině vybije, telefon sice vydrží dýl, ale není to profesionální a hlavně kolísá 4G připojení na E, protože je síť přetížená. Šílený.


zákaz vycházení, Galle, 2. dubna 2022


Pořád jsme si mysleli, že to horší být nemůže, ale poslední týden na ostrově, kdy píšu tyhle řádky, je šílený . Aktuálně jsem v Galle. Po celém ostrově není plyn, pohonné hmoty, ani základní věci. Ceny se každý den zvyšují, hodnota rupie klesá. Lidé měli v plánu jít tento týden demonstrovat proti vládě, a co vláda udělala? Vyhlásila zákaz vycházení na 36 hodin, zakázala internet a vypla sociální sítě. Šílenství!!!! Bojíme se, co přijde teď, než odjedeme.

Chci říct, že Srí Lanka je krásná země. Má nádherné pláže i hory a celkově přírodu. Fauna a flora je unikátní. Nejlepší a nejkrásnější je vzít skútr a jet do vnitrozemí, kamkoliv. Ztratit se mezi čajové plantáže a hory. To je nádhera. Bohužel místní politika a ekonomika je šílená a na práci to fakt není. Jela bych sem maximálně na dva týdny na nějaký dobrodružný roadtrip, ale jako digitální nomád už nikdy víc.


ajurvédská lékárna. Jdu si pro něco na nervy, abych to na ostrově přežila... :-D 





Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Splněný sen o digitálním nomádství💻

11 kroků k podnikání & cestování

Omylem v Čechách