Deutschland - Berlin 2020
Světlý okamžik roku 2020 - Vydařené tři dny v Berlíně
Celý týden
jsem napjatě sledovala zprávy a přibývající počty nakažených koronavirem v
Čechách. Denně jsem aktualizovala seznam povolených zemí, a těšila se, že se
Německo stále zelená. Ve středu, dva dny před odjezdem, však přišla zpráva o
uzavření německých hranic pro obyvatele Prahy a okolí. ,,Uff,´´ ani jedna v
občance Prahu nemáme. Středočeský kraj jako takový se snad nepočítá a Štefka se
kromě toho může prokázat německými doklady. A tak jsme v pátek vyrazily,
i přesto, že jsme nevěděly, co nás na hranicích čeká.
East side gallery |
Pátek
Po příjezdu jsme zjistily, jaká je testování na koronavirus fraška. V Berlíně měl náš autobus tři zastávky: na letišti, kde lidé bez problému vystoupili, na Südkreuz, kde vystoupila valná většina autobusu a na centrální autobusové stanici ZOB, kde náš autobus odmítli pustit do areálu dřív, než bude jeho osazenstvo testováno. Testy byly naštěstí rychlé a zdarma. Při vyplňování údajů se vystřídá o jednu propisku asi patnáct lidí, ale což. Tlustý doktor obalený v žlutém hábitu nám zašmrdlal v krku, dostaly jsme odkaz na webovou stránku a osobní číslo, kde si můžeme najít výsledky a doporučení, abychom zůstaly doma. Ačkoliv bylo všem jasné, že jsme turistky, a že jsme v Berlíně jen na pár dní. Úspěšně jsme tak prošly byrokracií a vyrazily na schůzku s Adrianem, kterého jsem objevila přes couchsurfing.com. :-)
Na první
pohled typický bio / vegan muzikant s rozevlátým stylem života. Takové lidi
miluju. Nikdy si s ničím nedělají moc starostí a ihned se s nimi cítíte jako se
starými známými. No a u Adriana v bytě jsem se po pěti minutách cítila jako
doma. Dostaly jsme k dispozici vlastní pokoj s postelí v patře, čistě povlečené
peřinky a pozvání na oslavu narozenin. Rychle jsme se tedy převlékly, nasadily
znovu roušky a vyrazily na ještě (snad) platný lístek do parku s výhledem na
berlínskou věž. Adrianův kamarád Pascal slavil 31. Byla to taková klasická
německá party. Banda mladých lidí sedí v parku na dekách, griluje na malém
přenosném grilu, popíjí pár piv, které si dotlačili na rudlíku v kistě a hrají
na kytary.
Korunu tomu
nasadil fakt, že byli všichni vegani – a tak jsme grilovali sojové
steaky, cuketu, sladké brambory a ještě k tomu byli všichni z organizace pro
udržitelnost, a tak měli s sebou vlastní nádobí, lahve s vodou, žádné
plasty - já jsem se cítila jako v sedmém
nebi, ale chudák Štefka asi jako na Marsu, a tak alespoň snědla lázeňské
oplatky, které jsme Pascalovi darovaly k narozeninám, a zapila to pivem - to
jediné totiž z MENU znala. :D
Nakonec nás z parku vyhnala strašná zima, protože rtuť teploměrů klesla na 10 stupňů, a my měly na nohách jen obyčejné plátěnky. Adrianovi se moc nechtělo, protože teprve před hodinou začal s partou pořádně jamovat, ale nakonec jsme po pár písničkách odešli společně domů.
Jízda na kole byla zdarma a bez roušek! Nejlepší způsob dopravy. |
Sobota
Ráno jsme vstaly poměrně pozdě, protože jsme se večer
dostaly do postele až kolem druhé. Adrian ještě spal, atak jsme využily jeho
večerní nabídky, abychom se ráno nasnídaly. Udělala jsem si černý čaj, ovesné
vločky s ovesným mlékem a ořechy, skoro jako doma, ještě lepší. Zato
Štefka nebyla příliš nadšená, čaje pije jen ovocné anebo kávu – smůla. Vločky
asi nikdy nejedla, a tak opatrně přistoupila k lednici se slovy:,,No
tak ukaž, jak vypadá lednice u vegana,´´ aby ji po pár vteřinách zabouchla
s vyjádřením: ,,Budeme dělat, že už jsem jedla.´´
Nakonec jí
vločky s hafferdrinkem přišly v pohodě a mohly jsme kolem poledne
vyrazit do města. Plánovaly jsme, že si půjčíme kolo anebo využijeme
nějakého Bikesharingu, ale Adrian opět předčil moje očekávání. Měl ve sklepě
dvě starší kola, která nám dofouknul, půjčil nám zámek, vysvětlil nám v mapách,
jak se v Berlíně neztratit, a kam všude si můžeme na kolech zajet a my
vyrazily.
Ten jeho
výraz, když se ptal, jestli jsme zvyklé jezdit na kole a my popravdě řekly, že
ani jedna kolo doma nemáme, byl k nezaplacení. Ten podle mě celý den čekal
na zprávu typu: ,,Dvě Češky sraženy na silnici…´´
Treptower park - Insel |
Nejprve jsme vyrazily do Treptower parku, s malou zastávku v Lidlu – to abychom zase nežily moc zdravě, tak jsme si dopřály donut a kávu z automatu. Ten park byl naprosto boží, na kolech jsme jej mohly projet úplně celý, až na Insel Berlin, na kterém jsme sesedly z kola a učila jsem Štefku ovládat foťák, zaostřovat na objekty a tak. Né že bych to sama kdovíjak uměla, ale vyblbly jsme se.
Pak jsme
mířily na Tempelhof letiště, ale vzhledem k tomu, že už byly tři
hodiny, ještě jsme neobědvaly a chtěly jsme dojet do centra, nakoupit v primarku
a tak, tak jsme nakonec přehodnotily plány a šlapaly směrem na Alexanderplatz.
K obědu jsme snědly úplně nechutné burrito, které bylo z větší části
jen rýžové, a protože jsem měla veg. variantu, měla jsem tam rýži s rýží.
Ačkoliv jsem od dvanácti umírala hlady, snědla jsem tři čtvrtiny a znechuceně jsme
odešly na procházku k Brandenburgertor. Kola jsme zamkly u značky.
Centrum
Berlína se mi kdoví proč úplně nelíbí, a turisté, kteří z něj vidí jen
tuhle část, si jej asi moc neoblíbí. Na Alexanderplatz je strašně moc cizinců
všech barev pleti, kteří jsou zkrátka zvyklí posedávat venku, kouřit, kecat,
popíjet a shlukovat se v obrovských skupinách, v ulici Unter den
Linden, která by měla být tou nejreprezentativnější ulicí Berlína probíhají
stále nějaké rekonstrukce, už od roku 2015, kdy jsem byla v Berlíně poprvé.
Kombinace lešení, plachet, hlídaných ambasád a obchodů se suvenýry není úplně
pastva pro oči. Uprostřed ulice vede alej plná stánku s Bratwursty, kafíčkem
či kebabem. Až nakonec dojdete k Brandenburgertor, před kterou se den,
co den demonstruje. Jednou za svobodu tisku, jednou za práva žen, jednou za
práva cizinců a další dny zase za opaky toho všeho – zvláštní.
Berliner Dom |
Udělaly jsme si pár fotek při západu slunce a otočily se směrem k Alexanderplatz, abychom stihly nákupy. Do Primarku pouštěli jen omezený počet návštěvníků, a tak se před vchodem tvořil lange Schlange. Nakonec jsme vevnitř strávily jen dvacet minut a šly hledat zamčená kola.
Cesta zpátky k Adrianovu
bytu v Lichtenbergu byla docela sranda. Bylo to asi deset kilometrů, už
se setmělo, neměla jsem světýlko na kole ani tušení, kam jedu, a tak jsme
musely pořád zastavovat, kontrolovat navigaci, a zajely jsme si určitě aspoň o
tři kilometry. Na závěr jsme musely kola snášet ze schodů, a to ještě s košíčkem
plným nákupu, abychom Adrianovi udělaly aspoň obložený talíř a vinný večer.
(Slíbila jsem,
že uvařím večeři, ale v 9 večer jsme byly tak KO, že i nakrájet zeleninu
byl výkon). :D
Chvilku jsme
si povídaly, nakonec jsme si všichni tři uvařili těstoviny s pestem, a šli
si lehnout. Úplně jsem si ten byt zamilovala. Trochu mi připomínal
Jirkovo byt v Německu. Úzká dlouhá kuchyň, úzká dlouhá koupelna a to
ticho, a německé citáty na nástěnce… Však to znáte, u sousedů je tráva vždycky
zelenější, a člověk má občas pocit, že v Německu bylo lépe, a že tam
všechno tak nějak lépe funguje, a tak se mi krásně usínalo s představou
života v Berlíně.
Neděle
V neděli jsme
vstaly na budík, abychom si vzaly kola a vyjely brzy do města. Adrianovi se
však z postele nechtělo, a ačkoliv nám večer nabídl vlastní klíče,
zatím nám je nepředal, čekaly jsme tedy až se vzbudí. V klidu jsme se
nasnídaly, vypily jsme si čaj, sbalily se, připravily si svačinu, a dokonce vyluštily
křížovku a přečetly pár kapitol z knihy, když se konečně vypotácel z postele.
Je to zkrátka
jedna z nevýhod couchsurfingu – máte ubytování zdarma, potkáte skvělé
a zajímavé lidi, zjistíte, jak žijí místní, ale dost často jste vázáni na
jejich denní program, na jejich rytmus a na jejich pravidla. Nebylo od nás tedy
úplně slušné, abychom hned odjely, a tak jsme si s ním ještě chvilku
povídaly, a přislíbily společný večer – a uklidily nádobí – ať z toho, že
nás hostí, taky něco má.
Nakonec jsme
vyrazily po desáté a jely přímo na Tempelhof, u kterého měla být hipster kavárna
Leuchtstoff, kterou nám Adrian včera doporučil. Šlapaly jsme asi osm
kilometrů, až jsme ji konečně objevily. Když říkal hipster, tak jsem netušila,
že to bude tak moc hipster. Tohle byl hipster2
Připomínalo mi
to starý dům po prababičce, ve kterém jsme museli kompletně všechno zrenovovat
anebo vyhodit.. No, měli jsme tam raději otevřít kavárnu.
Kromě
překvapení z interiéru nás šokoval fakt, že se při pobytu v kavárně musíme
zapsat na listinu hostů, včetně jména, adresy a telefonního čísla. Z důvodu
trasování nakažených covid-19. Vehnalo mi to skoro slzy do očí. Nejde o to,
že se člověk musí někde zapsat, ale o to, jak se svět za poslední měsíce
proměnil. Ještě před dvěma lety řešili Němci GDPR jako blázni. A teď si člověk
nemůže ani ,,tajně´´ a ,,svobodně´´ zajít do kavárny. Je to zvláštní. Stejně
jsem ale vděčná, že tady můžeme být, a že se nám víkend vydařil.
Boing Stefanie 2705 |
Poté pokračujeme na staré letiště Tempelhof, kde si chvíli hrajeme na letadla a sníme o tom, až zase konečně někam poletíme. Vlastně jsem v Berlíně potřetí, ale moje druhá návštěva byla hodně krátká a nevýznamná. Vracely jsme se z Francie na letiště Berlin Schönfeld, ze kterého jsme pak přejely do centra a o pár hodin později do Prahy. Také se Štefkou (2018).
Blížil se čas
oběda, a tak jsme si zajely na indickou, která je v Berlíně překvapivě
levná. Platila jsem za Colu, Paner Matter a Roti jen 9 euro. Což je vážně dobrá
cena. A pak jsme zamířily do Victoria park na vodopády, ve
kterých se čvachtali malí Indové, a já si zase připadala jako na dovolené.
Nakonec jsme šlapaly
znovu do centra, ale tentokrát přes Postdamerplatz k židovskému památníku
a Reichstagu.
Zatím mám
pocit, že jen jezdíme na kole. A tak jsme si na chvilku sedly na trávník a
zkoušely photoshooting pro Kika´s German. Nakonec jsme se prošly k památníku
Romů, a k Brandenburgertor, kde jsme si vypily cappuccino. (O 3 eura levnější
než včera v kavárně.) :D
Denkmal Roma und Sinti |
Okolo sedmé
jsme vyrazily k bytu, doufajíc, že se na nás usměje štěstí a objevíme
cestou nějaký otevřený obchod. V Německu jsou v neděli všechny
obchody zavřené – jak potraviny, tak oblečení, knihy, kosmetika, drogerie –
zkrátka všechno. Občas se však podaří, že je otevřená benzinka anebo nějaký
turecký 24h shop. Štěstí jsme měly a k Adrianovi jsme nepřijely s prázdnou.
Koupily jsme opět lahev vína, chipsy a nějaké preclíky.
Poslední večer
jsme strávily ve čtyřech, ještě s kamarádem Viktorem z Hondurasu,
který žije v Berlíně už čtyři roky a mluví fakt dobře německy, a tak jsem
si konečně mohla popovídat v normální rychlosti s nějakou pokročilejší
slovní zásobou.
Do postele
jsme padly asi o půlnoci, a v šest ráno nás z postele vyhnal budík.
people = energy boost |
Návrat
Výsledky
testu na koronavirus jsme dostaly až o další dva dny později – ve středu
odpoledne. A byly negativní.
Po našem
návratu z Berlína označilo Německo za rizikovou oblast celý středočeský
kraj, případy koronaviru v ČR stouply na 2-3000 nových případů denně a naše
další plány a cesty se opět hroutí.
Byl to tedy světlý
cestovatelský okamžik v roce 2020. 😊 Díky za něj!!
Komentáře
Okomentovat