Work–life balance

Jedna věc je pracovat sám na sebe, druhá věc je být sám sobě šéfem. Vypořádat se s tím, kolik hodin mám pracovat, jak často a jak intenzivně.

Proč podnikám?

Neměla jsem před rokem příliš mnoho času na rozhodování, zda na volnou nohu půjdu, či ne. Zkrátka jsem měla na výběr - buď se nechám zaměstnat, ale přijdu o své stávající studenty a našlápnutou ,,kariéru´´ freelancera a nebo to risknu, a půjdu do toho, aniž bych věděla, jak na to. Zkrátka jsem do konce května musela odejít z pracovního úřadu, kam jsem se po návratu z cest zapsala a z našetřených peněz se také nedalo žít věčně.

Hosteska

První měsíc podnikání jsem kombinovala učení němčiny s prací hostesky - to je taková práce, kdy se snažíte prodat nějakou věc, ale ne proto, že jí rozumíte, ale proto, že jste dobře vypadající holka. Zkrátka si stoupnete někde v obchodním domě, v pěkných šatičkách či sukýnce, kterou vám daná firma nechá ušít a prezentujete jejich výrobky - odměna je nejen za hodinu, ale i za prodané kusy. A ačkoliv se mi relativně dařilo, výuka němčiny pro mě byla přednější.

Nabírala jsem víc a víc nových studentů, nechala si natisknout vizitky a upravovala ceník podle konkurence tak, abych nebyla příliš pod cenou - tzn. zdražila jsem své lekce.

Zjistila jsem, že se tou prací dá krásně uživit, ačkoliv mi všichni tvrdili, že od počítače, z domova, přes nějaký Skype, si na živobytí v jednom z nejdražších měst Česka určitě nevydělám.

práce z domova = svoboda ?

Příjmy - měsíční či roční?

A tak jsem přijímala a přijímala studenty. Někteří odcházeli, jiní přicházeli a já si za první rok podnikání jazykového volno-nožce okusila, které měsíce jsou ty silnější a které ty slabší. Jak asi správně tušíte, v září to kupodivu nebyl žádný med. Rodiče vypravují děti do školy, kupují nové aktovky, bačkůrky a učebnice, a tak z výplaty na lekce němčiny příliš nezbude. Stejně je tomu tak v prosinci, kdy mají za prvé všichni dovolenou, protože Mikuláš, vánoční večírek, nákupy dárků, Vánoce a Silvestr, a tak si nevyděláte ani na poplatky sociálního a zdravotního.
Jó, zatímco leden, to je měsíc předsevzetí.
V lednu mají lektoři takových poptávek, že nestíhají žhavit slovníky a studenty odbavovat.

To je možná důvod, proč je rozumnější uvádět mzdu za celý rok, né za měsíc. :-) 

Kolik hodin týdně pracuji?

V lednu jsem i já přijala najednou tolik studentů, že mě poprvé za moji ,,podnikatelskou kariéru´´ napadlo spočítat si, kolik mám reálně studentů. Jelikož nabírám studenty nejen na pravidelné, ale i na flexibilní lekce, nikdy nevím, kolik odučím hodin. Namalovala jsem si tedy rozvrh, na který jsem nalinkovala pět dní (pondělí - pátek) a časová okénka 60 minut od 7 - 21:00.

Každého studenta, který se mnou má pravidelné lekce jsem vepsala do příslušného okénka, a studenty nepravidelných lekcí jsem napsala na barevná lepítka, a polepila je do různých okének, abych si prohlédla, kolik hodin pracuji, za předpokladu, že jsem maximálně vytížená.

Jednou pracuji z kavárny, podruhé z kanceláře a jindy z gauče.

Wow. Asi je načase začít říkat ne, uvědomila jsem si vzápětí, když jsem viděla zabarvičkovanou větší část papíru. K tomu si připočtěme čas na přípravu lekcí, opravu domácích úloh, vyhledávání materiálů, sebevzdělávání - sečteno podtrženo, pracuji vlastně celý den. K tomu se učím dvakrát týdně španělsky, minimálně jednou týdně anglicky, musím nějak fungovat doma - vařit, uklízet, věnovat se příteli. Mám čas odpočívat? Ano, o víkendu. Pečlivě jsem rozvrhla všechny své aktivity do jednotlivých dní a začalo lednové šílenství.

Budíček v 6.15, první lekce od 7.00, následovalo několik dalších, rychlý oběd, občas hodinová pauza na svačinu, opravu úkolů, přípravu lekcí či některá jiná činnost lektora, který zrovna neskypuje. 

Odměna za 60 či 120 minut?

Uvědomila jsem si, že hodinovka lektorů je vyšší z toho důvodu, že opravdu 60 minut vkuse pracuje - nemůžu se najíst, napít, odejít na záchod, zatelefonovat si, podívat se na FB, ani povzdychnout - musím být v dobré náladě, ve 100% pozornosti, odpočatá a najedená.

Kromě toho je potřeba mít opravený úkol, který opravuji mimo těch 60 minut., a také připravenou lekci - tzn. student platí za 60 min. lekci, na které já ale pracuji minimálně hodinu a půl, ale spíš dvě.

V březnu přišla karanténa a zatímco se většina mých kolegů na FB trápila výpadkem příjmu, já jsem začala dostávat další zprávy a maily se žádostí o výuku. Intenzivní kurzy, konverzace...

Musela bych se rozkrájet, abych vyhověla všem studentům, kteří poptávají lekce přes Skype. 

Kaffee mit Deutsch - setkání se studenty u kávy

Volný čas

Od té doby, co jsme se nastěhovali do Boleslavi, pro mě volný čas prakticky neexistuje. Ve městě neznám ani živáčka, nemáme tu rodinu, koníčky ani přátele, a tak jsem neřešila, kolik je hodin, prostě jsem pracovala od rána do večera a byla ráda, že by den v tomhle hrozném městě uteče.

Víkendy jsem měla volné, a tak jsme odjeli někam mimo město. V týdnu jsem proseděla 12-14 hodin u počítače.

Uvědomila jsem si však jednu důležitou věc. Já nejsem robot. Proč mám pořád pocit, že nepracuji dostatečně? Nemám u stolu píchačku a jediným cílem je vydělat dostatek peněz na přežití, tak proč řeším, kolik hodin denně pracuji? Měla bych víc myslet na sebe a na volný čas.

Nojo, jenže největším strašákem nás jazykářů je rušení lekcí. Jednou se studentovi prostě nechce, další týden je nemocný, další týden má služební cestu a za dva týdny jede na dovolenou, tentokrát nenapsal úkol, a neměl čas se učit, tak raději nepřijde, a doma se mu nedaří a v práci vlastně taky ne, tak nemá na němčinu náladu - no a když se v jednom týdnu sejde více takových, tak jste najednou na polovině příjmu. 

Jeden týden jsem na hranici svých kapacit a modlím se, aby alespoň jedna lekce odpadla a já se mohla v klidu najíst, další týden se dívám z okna a dostávám jednu smsku za druhou ve stylu : ,,tento týden němčina né, sorry.´´

Krachlé plány

Další věc je, že mi karanténa a covid-19 také zamíchali karty. Plánovali jsme se 30.4. odstěhovat do Bulharska jako digitální nomádi. S tím, že konečně začnu méně pracovat a více žít - psát články a knihu, cestovat, věnovat se jazykům, číst a výletit. Bude to možné jednak finančně - Bulharsko je rozhodně levnější než-li byt v Mladé Boleslavi a bude to druhak příjemnější, trávit čas v bulharské přírodě, než-li v Boleslavi na sídlišti. Nojo. Jenže korona nás zamkl v tomhle městě hrůzy na dalšího půl roku a já pomalu začínala nenávidět svoji práci, protože jsem ji měla až po krk. 

Jak vybalancovat dostatečné příjmy a časové kapacity? Toť otázka. Momentálně na tom pracuji a snažím se oddělit volný čas od toho pracovního - což se né vždy daří, když je má kancelář dva kroky od postele a čtyři kroky od obývacího pokoje. Haha.