„Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem“.

Dneska vám povím příběh o tom, jak se marně už několik let pokouším přijít na kloub angličtině, ale i o dalších jazycích, kterým jsem se v průběhu života věnovala. Ráda bych napsala, že jsem se nějaký jazyk naučila na 100%, ale není tomu tak, ani u toho českého.

Učit se cizí jazyk je totiž nikdy nekončící proces.



Jak na to? A jak je možný, že neumím pořádně anglicky? 


Ve třetí třídě základní školy jsme se rozhodovali o tom, jaký jazyk se budeme následující roky učit. Bylo mi osm. Jaká závratná rozhodnutí jsem tedy mohla činit? Aniž bych tušila, že se tím jednou budu živit, přihlásila jsem se na němčinu. Pamatuji si, jak jsme si z učebnice vybírali německá jména a tvořili si ve třídě nové identity.

Někdo byl Uwe, jiný zase Uli. Vážně úplný nesmysl. Jediné co si pamatuji, byly větičky ,,Was ist los?´´ nebo ,,Wer ist das?´´. Na druhém stupni to nebylo o nic lepší, akorát jsme se k tomu nazpaměť museli naučit tabulku perfekta a préterita. Myslím si, že jsem možná sloveso schlagen - schlug - geschlagen uměla dřív, než-li základní otázku ,,Jak se máš?´´. (Wie geht´s?)

Nejsmutnější na tom je, že se na stylu výuky jazyků na základní škole skoro nic nezměnilo. Jen si žáci už nemůžou vybírat, protože mají na většině škol jazyky oba dva. 

Na střední škole jsme byli pravděpodobně jeden z posledních ročníků rozdělených na dvě skupiny - maturanti z němčiny a maturanti z angličtiny. Byla jsem tedy přiřazeny k němčinářům, kam jinam, když jsem se anglicky nikdy neučila, a snažili jsme se naučit zpaměti další tabulky nebo maturitní témata.

Chtěli jsme odmaturovat. 

A tak co na tom, že jsme se naučili nazpaměť něco, čemu jsme vůbec nerozuměli. Vybavuji si, že jsme všichni uměli větu: ,,Na plzeňském náměstí je morový sloup, vystavěný v roce .... ´´. Před pár měsíci se mě studentka zeptala, jak se řekne mor, a hádejte co? Já jsem neměla tušení, musela jsem se podívat do slovníku. Jak je tedy možné, že jsem to ve třeťáku na střední věděla? Pravděpodobně jsem neměla vůbec tušení, co povídám, ale učitelka byla spokojená. 

Během maturitního ročníku jsem však zoufale hledala nějaké doučování, a vyhrožovala tím, že propadnu. Táta svolil a jednou týdně mi platil soukromou lekci u jedné paní na mateřské. Byla skvělá. Tuším, že se jmenovala Vlasta a já jsem docházela k ní domů. Za jednu hodinu týdně mě naučila víc, než učitelka za rok na základní škole. Po roce soukromé výuky a intenzivní domácí přípravy jsem odmaturovala za jedna.

Anglicky jsem se začala učit až v dospělosti.. 

S angličtinou to však bylo horší. Sice jsem se ji ,,učila´´ třikrát týdně, ale s učitelkou, která patřila na základní školu. Učili jsme se barvičky, zvířátka a písničky. Občas do toho přišla i nějaká ta gramatika, ale v třídě plné žáků šlo vždycky jen o to, vyplnit cvičení v učebnici. ,,Chcete z angličtiny snad maturovat?´´ ,,Ne!´´ ,,No tak vidíte!´´ upozornila nás vždy na fakt, že se vlastně moc učit nemusíme.

Ve třídě většina spolužáků už alespoň trošku anglicky uměla. Měla jsem ze začátku velkou motivaci, se ji učit také, a tak jsem si vytiskla všechna slovíčka a učila se je nazpaměť. Jedno léto jsem prošla celou učebnici, a říkala si, že se po maturitě vrhnu na angličtinu a naučím se jí pořádně. Na kurzy v jazykové škole jsem neměla peníze, a nechtěla jsem prosit rodiče o něco, co není nezbytně nutné.

První zahraniční přátelství

Uběhlo tolik let..

Po maturitě jsem chodila na tři brigády, abych mohla odletět s kamarádkou k moři. Po dovolené jsem nastoupila na vysokou, a jazyky žádné. Byla jsem ambiciózní a chtěla vysokou školu prožít na 200% a tak jsem se přihlásila do nejrůznějších studentských organizací a také na Erasmus - až tam mi došlo, že to bez angličtiny nepůjde.

Erasmus v Německu, kde byla angličtina nutností.

Byla jsem přesvědčená, že na univerzitě v Německu, budou všichni mluvit německy. Jenže většina zahraničních, zvlášť mimoevropských studentů, německy vůbec neuměla, a nebo tak špatně, že se tomu raději vyhýbala. Všechny univerzity nabízí studijní programy v angličtině a od erasmáků se tedy vlastně očekává, že budou studovat v angličtině. Sakra. Já anglicky neuměla, a tak jsem chodila na všechny předměty s Němci. Byla jsem jediná cizinka ve třídě, jediná, která polovinu výkladu nerozuměla, a tak na mě nikdo nikdy nebral ohled. Psala jsem několikastránkové seminárky, a do teď nevím, jak jsem to zvládla - alespoň jsem si zlepšila němčinu.

Nejvtipnější bylo, že jsem chodila na semináře pro Germanisty z magisterského studia, zatímco v Čechách jsem byla studentkou Humanistiky ve druhém ročníku bakalářského studia. Možná tam se zcela náhodně zrodila vášeň k německé gramatice? Kdoví. 

Na párty a akcích pro cizince to ale bylo horší. Bez angličtiny jsem byla vystrčená z kolektivu. Nemohla jsem si povídat s nikým z Turecka, Indie nebo Korei, protože jsem neuměla anglicky. Nemohla jsem se ani přihlásit na kurzy angličtiny, protože nejnižší úroveň začínala na B2, a tam jsem zdaleka nebyla. A tak jsem začala chodit na polštinu. Našla jsem si kamaráda z Polska, a bavili jsme se celý Erasmus buď polsko-česky a nebo německy. Angličtinu jsem skoro vytěsnila, ačkoliv jsem pár slov i frází pochytila. 

Po návratu z Německa jsem byla ve studentské organizaci AIESEC, kde byla angličtina ,,úředním´´ jazykem. Nerozuměla jsem skoro na žádném meetingu a bylo mi trapně. Začala jsem tedy s prvními kurzy angličtiny. 

Nejprve jsem se aktivně zapojovala do veškerého dění kolem erasmáků a stážistů, abych angličtinu kolem sebe alespoň slyšela a nestyděla se mluvit. Pak jsem si platila soukromého lektora, který chodil k nám domů dvakrát týdně. Pak jsem zkusila jazykovou školu Jipka, další soukromé lektory, a učebnice pro samouky. Nakonec jsem to zase odložila kvůli státnicím.

Láska k cestování je jeden z důvodů, proč se jazyky učím.

V Německu jsem bydlela s Indem, a tak byla angličtina denním komunikačním prostředkem. Rozmluvila jsem se natolik, že mi přestalo dělat problémy se s někým bavit. Moje gramatika byla asi hrozná. Do teď nevím, co se kdy používá a proč. Mám však naposlouchané fráze, které používám správně. Začala jsem znovu chodit na kurzy angličtiny, tentokrát B2 a dokonce jsem si udělala certifikát. Myslím si ale že jen proto, protože jsem se naučila vše nazpaměť.

Na univerzitě jsem se rozhodla pro španělštinu, a dále jsem pokračovala s polštinou, až k úrovni B1.

Španělština mě baví moc. Univerzita v Chemnitz měla spoustu výhod. Nejenže všechny jazyky byly vyučovány rodilou mluvčí a zdarma, ale po každém semestru jste si mohli udělat certifikát ke splněné jazykové úrovni. Přibrala jsem si další rok tedy ještě ruštinu, a nakonec jsem si odnášela certifikáty z pěti jazyků - němčiny, angličtiny, španělštiny, polštiny a ruštiny.

Cestování

Sice je hezké, že jsem se naučila španělsky a projela stopem Španělsko, aniž bych promluvila anglicky, ale svoji angličtinu jsem dále zazdívala, ačkoliv je světovým jazykem č. 1. 

Během cest jsem se rozmluvila a pasivní znalosti narostly do celkem vysokých rozměrů. Zvládám číst knihy i koukat na filmy, poslouchám podcasty a rozumím asi 90% - obsahově a po smyslové stránce všemu. Jakto, že mám pořád takové problémy s mluvením? Moje výslovnost, přízvuk, slovní zásoba, gramatika - všechno je katastrofa. Jakmile mám poskládat nějakou delší větu, tak si neumím poradit, a přitom jakmile ji někde čtu, rozumím jí na 100%.

Stejný problém má i spousta mých studentů s němčinou.

Co s tím? Sami si s tím pravděpodobně neporadíte a budete potřebovat kurzy konverzace. A tak výjimečně nechodí kovářova kobyla bosa, ale chodí na Skype kurzy angličtiny - dvakrát týdně a také na Skype kurzy španělštiny - dvakrát až třikrát týdně.

Je to sice docela nákladný koníček, ale investice do sebevzdělávání je vždycky dobrou investicí.

Polštinu i ruštinu jsem po studiu úplně zazdila, a ráda bych se k nim opět někdy vrátila, ale jsou to slovanské jazyky v zemích, kde se člověk domluví i kdyby nechtěl. Číst azbuku jsem snad nezapomněla a když k češtině přihodíte přízvuk, tak se za pár měsíců dostanete na slušnou úroveň - teda aspoň doufám. Přeci jen už stárnu a nebude to tak slavné jako při studiích.


Chceš se naučit mluvit? Tak musíš mluvit, mluvit a mluvit.

Jak si jazyky udržovat?

Snažím se všemi třemi jazyky, které ovládám na komunikativní úrovni, alespoň jednou týdně mluvit. S němčinou si nemusím lámat hlavu, obklopuji se jí dnes a denně už jen kvůli tomu, že jí učím, a tak si sice moc nepokecám, ale mám ji stále na očích. 

Angličtina

Momentálně čtu každý večer před spaním knihu v angličtině, občas poslouchám podcasty a na filmy se dívám v angličtině s anglickými titulky. Jednou týdně mám konverzaci a také se občas dívám na výuková videa na Youtube - samozřejmě vše podle časových a finančních možností. 

Minimálně dvěma hodinami v týdnu si ji však udržuji a možná i zlepšuji.

Španělština

Na youtube se dívám na seriál se španělskými titulky, poslouchám krátké podcasty, píšu krátké texty a vyhledávám si na internetu informace, které v jiném jazyce nejsou dostupné - hlavně originální články a videa o narkobaronech z Kolumbie a Mexika, a to proto, že mě úplně pohltil seriál NARCOS. No a to nejdůležitější a nejzábavnější - jednou týdně mám placenou lekci a dvakrát týdně tandem s kamarádkou, která se učí německy a mě učí španělsky.
Povídáme si o běžných věcech a vzájemně se učíme.

Jazyky jsou pro mě osobně velká finanční i časová investice.. ale je to můj koníček. :-) Pokud člověk nemá peníze na kurzy, může minimálně využít platformy jako tandem a nebo různé facebookové skupiny, kde vyměníte znalosti češtiny či jiného jazyka, za ten jazyk, který se chcete učit.

Jaké jazyky se učíte vy a jaké byste se v budoucnu chtěli naučit?
A kdy máte pocit, že jazyk ovládáte dostatečně dobře? 

Komentáře

  1. Tohle byl skvělý článek, přečetla jsem ho jedním dechem a mnohé mi dal. Díky!
    Já se ve škole učila anglicky a německy. Postupem času jsem se víc začala věnovat němčině, teď studuji překladatelství němčina-čeština v Německu, ale stejně mám pocit, že německy vůbec neumím a že se ten jazyk nikdy stoprocentně nenaučím, ačkoliv ho miluji. Hodně mi v tomhle pocitu přispívá má neschopnost zbavit se nechutně silného českého akcentu. Nevíš, jak na to? Původně jsem tady v Německu zkoušela studovat Rechtswissenschaft, ale právnická němčina pro mě byla možná až moc náročná a psychicky mě to úplně vyčerpalo.
    S angličtinou jsem teď na tom dost záhadně. Totiž, čtu bez problémů, na filmy taky asi nemám problém koukat, i když s titulky jsem vždycky jistější. Problém nastává při mluvení - tak dlouho už jsem nemluvila, že prostě většinou to ze mě nakonec vyleze v němčině nebo se mi pletou slovosled či slovíčka. :D
    Když mi bylo patnáct, zamilovala jsem se do kluka ze Sicílie a začala jsem se učit italsky. Kluk z mého života už dávno zmizel, ale italština zůstala. Tedy, pořád mám úroveň zhruba A2, moc intenzivně jsem se tomu nikdy nevěnovala, ale tak nějak mám v plánu, až jednou budu bydlet v Praze, chodit právě na nějaký kurz. Teď toho mám celkem hodně a už nestíhám ani to, co bych měla, ale věřím, že jednou se italsky naučím. :) Plus bych ráda zvládla azbuku a základy ruštiny a taky francouzskou výslovnost.

    Držím ti palce a ještě jednou díky za inspiraci! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj. S přízvukem a výslovností mi hodně pomohla videa na Youtube od Fröhlich Deutsch a trénink - denně několik hodin mluvení a zkoušení si různých přízvuků. :D

      Jsem ráda, že se článek líbil a rozhodně doporučuji se jazyky obklopit co nejvíc, Jde to i zadarmo - podcasty, videa, filmy, tandem výuka, skype apod. :) a držím palce.:-)

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Marbella / Málaga a 10 tipů na výlet do okolí

11 kroků k podnikání & cestování

Splněný sen o digitálním nomádství💻