Rovnováha online & offline světa

Sedíme v kavárně, číšník nám konečně donese objednané cappuccino a začnu vyprávět, jak jsem se měla. ,,Cink, cink...´´, rozsvítí se displej na stole. ,,Promiň,´´ sklopí kamarádka zrak k obrazovce. ,,Ťuk, ťukťukťukťukťuk,´´ odpoví na jistě nezbytně důležité záležitosti. ,,Tak co jsi to říkala?´´, všimne si mě po několika vteřinách. V tuhle chvíli ztrácím chuť se s danou osobou vůbec bavit, raději jen přikyvuji na její vyprávění, usmívám se a v duchu nevěřícně kroutím hlavou pokaždé, když odtrhne pozornost od naší konverzace. Úplně nejhorší jsou chvíle, kdy mobil žádné ,,cink cink´´ neudělá a ona pouze přejíždí palcem po displeji sem a tam. To si připadám jako pouhá kulisa doplňující její běžnou činnost. Něco podobného jako když si k žehlení zapnete seriál. Ona si k prohlížení instagramu zapnula mě.

útěk do lesa přes dosahem internetu..


Stalo se vám to někdy? Jak oddělujete online svět od toho světa v Offline? Věnujete svojí stoprocentní pozornost živým lidem kolem nebo si, aniž byste si to uvědomovali, necháte narušovat pozornost moderními technologiemi? 

Můj táta vždycky říká: ,,Alkohol je dobrý sluha, ale špatný pán´´, a ono to možná platí i o těch sociálních sítích, Smart-phonech a internetu. Na jednu stranu je skvělé, že se můžeme snadno a rychle spojit s kýmkoliv na světě, a ještě je to zdarma. Na druhou stranu ubývá pohybu v přírodě a míst bez dosahu signálu.

Velká část mého běžného dne se odehrává na síti. Kdyby vypnuli internet, neměla bych práci. Denně využívám počítač s internetem k tomu, abych předala své znalosti němčiny desítkám lidí po celé České republice a Evropě. Byl to jeden z hlavních důvodů, proč jsem začala s Kika´s German. Moct pracovat online - stát se digitálním nomádem. 

Inspirovala mě k tomu přednáška Matouše Vinše před dvěma lety. Kdy jsem ani netušila, že nedodělám vysokou. Za to mu patří velké díky a mrkněte na jeho web travelbible.cz, pokud jej ještě neznáte, třeba Vás taky nakopne ke změně.

No a jsem tedy jako nomád vůbec někdy off? Rozhodně! 

Nechci nikomu radit, co by měl a neměl dělat. Je na každém, kolik času chce s telefonem v ruce strávit a jaké má priority. Někdy se na internetu vzděláváme, někdy komunikujeme se svými blízkými a na tom přece není nic špatného. Jenže k tomu, abych udržela pozornost a produktivitu u aktivit, které mě baví a kterým se chci věnovat, jsem musela do svého života zavést pár změn.

Vypnutá upozornění

Můj telefon už pár let žádná ,,cink cink´´ nedělá, a překvapuje mě, že místo toho, aby si lidé upozornění vypínali, si ještě pořizují hodinky, které jim zavibrují na ruce při každé doručené zprávě, srdíčku na instagramu či zvýšeném tepu. Už ani nemusí vytahovat telefony z kapsy, když tento otravný zvuk slyší, stačí jen ujet očima vlevo. Já osobně bych se z toho zbláznila a pro svá vnoučata budu strašně staromódní babča.



Režim letadlo

I přes vypnutá upozornění se jednou za čas stane, že vám někdo normálně nemoderně zavolá. Tak jako se to dělalo dřív, než existoval facetime, WhatsApp, Viber a tak. Jenže když jsem s lidmi, na kterých mi záleží a kterým zrovna chci věnovat svůj čas, telefon zásadně neberu. Zároveň však nechci mít výčitky svědomí, sledujíc display se jménem tatínek nebo babička, a tak si zapínám režim letadlo vždy, když se mi nehodí, aby někdo volal.

No a vypnuté zvuky mám vlastně skoro vždy, pokud neočekávám nějaký předem hlášený hovor. Je to i z toho důvodu, že jsem většinu dne na Skypu a úplně by se mi nehodilo, kdyby do mé výuky začal zvonit telefon.

Za poslední dva roky se mi dovolal málokdo na první pokus, většinou volám po několika minutách nebo hodinách zpátky.

Aplikace? Né, díky.


Když mi začalo připadat, že mi odumírá palec pravé ruky, uvědomila jsem si, že na telefonu trávím příliš mnoho času. Věčné skrolování facebookové zdi, fotek na instagramu, zpráv na seznamu a další a další a další.

Za prvé je to strašný žrout času. Člověk si ani neuvědomí, kolikrát ten mobil drží za den v ruce a je to nejsnazší cesta k prokrastinaci. Znáte to asi všichni. Chci se podívat na jednu věc, a po čtyřiceti minutách si vzpomenu, že jsem se ještě nepodívala.

Instagram jsem si z mnoha důvodů odstranila úplně už asi před dvěma lety a ikonku facebooku z telefonu také, následoval email, veškeré aplikace přes které se dá něco nakupovat, jako třeba vinted, levné letenky atd.


Proč? Time-management i na zábavu!

Za druhé totiž na telefonu reálně nic pořádného neuděláte. Jen to odvádí pozornost a stresuje vás to. Budete myslet celé hodiny na to, co jste tam viděli a co byste ještě měli udělat, koupit, zařídit. Také na to, co byste mohli dělat, kde byste mohli být, komu byste měli odepsat a nebo komu naopak rozhodně odepisovat nebudete a rozhodně né hned.

Například aplikace Email. Každou půlhodinu jsem se dívala, jestli mi přišel nějaký nový. Je to přece práce, to není žádné lelkování. Když se žádný neobjevil, tak jsem stejně srolovala dolů, abych se ujistila, že jsem opravdu odpověděla na všechny. Pokud se schránka zaplnila, akorát mě to vystresovalo. Musím odpovědět. Začala jsem přemýšlet nad tím, co odpovím, ale neodpověděla jsem, protože jsem nechtěla ,,datlovat´´ mail na telefonu. Počkám si až budu na počítači. Absolutně nelogické a neefektivní trávení času.

Nyní si jednou denně sednu k počítači, otevřu maily, odpovím na ně a každý ode mě dostane odpověď maximálně do 24 hodin. Pokud potřebuje něco důležitého, může zavolat. Zmeškaného hovoru si taky jednou za čas všimnu.


Sociální sítě

Facebook jsem se rozhodla používat také jen na počítači. Ono se dá říct, že ho člověk v mobilu vlastně ani nepotřebuje. Je to mrtvé médium, kam už dávno nedáváme fotky našich jídel a psíků.

Využívám jej zejména jako propagaci svojí práce, svých cest, přednášek atd. Informace, které na něm sdílím nejsou aktuální, fotografie jsou často staré i několik měsíců.

Instagram jsem si po ukončení univerzity zrušila, hlavně proto, že si nechci ničit život. Vždycky tu budou lidi, kteří se mají líp než já a i tací, kteří se mají hůř. Nechci, aby mi bylo záviděno, a ani já nikomu nechci závidět. Není to hezké.

Začala jsem více času trávit například na LinkedIn, či konkrétních webových stránkách sdružující lidi podobných zájmů.

Ačkoliv facebook zapnu i několikrát denně, nemám přehled o tom, kdo-kde-co dělá. Mám aktivovaný Kill Newsfeed, díky kterému mám místo příspěvků pouze bílou prázdnou zeď. Profily přátel vidím, až když je cíleně rozkliknu. Stejně tak i obsah skupin, jejichž jsem členem. Navštěvuji tak většinou pouze svůj Messenger, Kika´s Traveling a Kika´s German, skupinu Digitální nomádky, a to je všechno. Dokud mě někde neoznačíte nebo mi nenapíšete zprávu, nemám přehled o tom, kde jste, ani co děláte.

Zábavné činnosti

Nejlepší prevencí proti online světu jsou zábavné činnosti v tom offlinovém. Pokud děláte něco, co Vás opravdu baví a naplňuje, tak si kolikrát i několik hodin nevšimnete, že jste nevzali telefon do ruky, možná ani nevíte, kde ho máte. U mě k takovým činnostem patří moji přátelé a čas strávený s nimi, dobrá kniha, zajímavá místa/lidé/jídla.

Při cestování se dají všechny činnosti krásně kombinovat.

Jak se bavíte bez internetu? :-) 178 cm vs 154 cm :-D

Také občas hřeším. Někdy se vymlouvám na focení a mobil mám stále v ruce. Mezi fotkami se pak dívám na to, zda mi náhodou někdo nenapsal a kolik srdíček dostala moje nová fotka. Teď jsem si pořídila foťák a i těchto momentů doufám ubude.

Těším se na to.

Pravým přátelstvím zdar a přeji méně bolavých palců, co nejméně situací s rozhodovací paralýzou a minimum porovnávání se s ostatními. Užívejte si občas toho světa tam venku, abyste o něm mohli později vyprávět v tomto online světě.


Stejnému tématu se věnuje můj podcastový oblíbenec Petr Ludwig, autor knihy Konec prokrastinace, kterou vřele doporučuji.

 https://www.youtube.com/watch?v=cMvMt48mdA0&t=2s




Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Splněný sen o digitálním nomádství💻

Omylem v Čechách

11 kroků k podnikání & cestování