Nejlepší zážitky z nejmenšího státu EU - Malty

Proč Malta? Historické památky, přírodní krásy, průzračné moře a dobré víno na 316 km².

příjezd do Valetty

Rušné silnice plné motorek, obsazené mnohdy třemi až čtyřmi lidmi bez přilby, odpadky povalující se volně na ulicích, troubení aut, mořský vzduch a palmy na ostrůvcích mezi jednotlivými pruhy, na druhou stranu Lidl, McDonald, uhlazené a čisté paničky v podpatcích, posilovny a kadeřnictví. 

Státy jižní Evropy jsou zvláštní kombinací tepla domova a exotického zmatku, ještě o to víc, pokud se jedná o ostrov. Připomíná mi to tady Sicílii. Vůně moře, troubení, italština, Espressa a stánky s malými taštičkami či zákusky. 

Vánoční dovolená

Na Maltě jsme přistáli 20. prosince. V čase, kdy je většina restaurací zavřená, bistra zejí prázdnotou, hotelové bazény jsou vypuštěné a památky vylidněné. Pro nás jsou to druhé společně strávené svátky, a podruhé v cizině. Ono trávit vánoční svátky v paneláku, bez dětí, by bylo trochu smutné, a trávit je bez sebe a s rodinou, jako za starých časů, ještě smutnější, a tak je nakonec dovolená tím nejlepším řešením. Nehledě na to, že většina mých studentů chce ode mě přes Vánoce mít klid, a tak bych stejně neměla žádné ,,kšefty´´. 

Žádný sníh, ale všude vánoční výzdoba

Pronajali jsme si apartmán, který splňoval naše požadavky a zároveň byl nejlevnější. V centru dění - restaurace, obchody, moře i kavárny všude kolem, zároveň klidná postranní ulička. Dobrá dopravní dostupnost, kuchyně a pračka. Co víc bychom mohli chtít. Letěli jsme pouze s příručním zavazadlem, do kterého se kromě spodního prádla, svetru a hygieny vešel i můj notebook a krabička s vánočním cukrovím. 

Jako spolubydlící jsme schytali dva Italy, kteří neuměli samozřejmě nijak jinak, než-li italsky. Ačkoliv to vypadalo, že naší angličtině rozumí, nikdy nám neodpověděli anglicky, ale italsky, a pak si ťukali na čelo a zvyšovali hlas, jakoby to snad pomohlo, abychom chápali, co po nás chtějí. Nakonec jsem zkombinovala svoji španělštinu, angličtinu a češtinu, a vyvolala tak dojem, že nakonec přeci jen italsky umím, a tak jsme si i pokecali. 

,,Dormir - you? Sí, sí, jo dormí mucho. Pasta? mm tasty Pasta. Y beber? vino? wein?´´ 

Štědrovečerní večeře - bez stromečku a přehnaného nakupování i stresu - prostě fakt pohoda. :)

Denně jsme si vařili. Nejen těstoviny a polévky, ale na Štědrý večer dokonce i bramborový salát.

Výlety po ostrově

Malta je nejmenší stát evropské unie, a rozkládá se na několika ostrovech. Tím největším a nejosídlenějším je Malta. Všechno je tady sice pár kilometrů daleko, ale MHD není žádná sláva. Jsou tu věčně zácpy, a pěšky je to kolikrát daleko rychlejší. 

Naproti městečku, ve kterém jsme bydleli byl další ostrov - Saint Paul's, který je neobydlený a nedá se na něj dostat jinak, než-li loďkou. Prošli jsme se alespoň po poloostrově co nejblíž k němu. Potom jsme vyrazili na výlety do okolí. Nemile nás překvapilo počasí. Sice byl prosinec a nečekali jsme, že bude počasí na koupání, ale stále se ochlazovalo, a ani jedno odpoledne jsme nesundali bundu. Foukal silný vítr, a tak jsem chodila zahalená jako muslimka v šátku, abych nenastydla. Byli jsme sbalení skromně, ale dostatečně,  a tak jsem na sobě měla každý den v podstatě obsah svého batohu, a večer po horké sprše pyžamo a teplé ponožky. 

Mdina - mrtvé město

Nejkrásnějším a nejfotogeničtějším místem na Maltě je bezesporu město Medina. Celé centrum města je pěší zónou, a člověk si uvědomí, jak ta auta vlastně nenávidí, a jaký je bez nich klid. Navíc jsou všechny domečky postavené ze stejného kamene a liší se pouze barvou okenic. Můžete se procházet středem ulice, fotografovat je ze všech úhlů a dokonce prázdné, protože se tu davy turistů během vánočních svátků netoulají. 

Kromě měst nás zaujaly též přírodní krásy. Ráda vzpomínám na fotogenické Blue Grotto, ke kterému jsme se sice jako pěší stěží dostávali, nakonec to ale byla vcelku hezká procházka. Je zvláštní, že v cizích zemích nejsou příliš velkými fanoušky pěší chůze. Je dobré si uvědomit, kolik máme v Čechách chodníků, a že se tak nějak běžnš počítá s tím, že lidé chodí. Například v Dubaji, ale i v Indii nebo na Maltě, si o tom můžete na mnoha místech nechat jen zdát, a co jsem tak slyšela, v USA to není jiné. Lidé jsou zvyklí dojet autem k hezkému místu, vylézt, vyfotografovat se a zase odjet. My jsme si přišli pěkně po svých, sice z velké části po silnici, ale naštěstí v neděli nejezdilo moc aut.

jeskyně v oblasti Blue Grotto

Další zajímavostí, ze které těžil hlavně Jirka, byla auta. Každou neděli vytáhli místní svá nejlepší auta - veterány, kabriolety, nablýskané bouráky, a vyjeli do ulic.

 Ke kostelu, na vyhlídku a nebo jen tak podél pláže. 

uličky na ostrově Gozo

Stopovali jsme jen jednou,  a to když jsme se vydali hledat maltskou zeď, která vedla skrz celý ostrov a rozdělovala jej na dvě části. Začali jsme bohužel z blbého konce a první část cesty jsme viděli jen pár kamínků a náznaky, kudy zeď asi tak mohla vést. V půli cesty jsme narazili na městečko Mosta, které jsme tak jako tak chtěli navštívit, a tak jsme se alespoň podívali do místní rotundy a podzemních úkrytů, ve kterých se za války schovávali lidé před nálety. Zajímavostí je, že přímo na rotundu byla shozena bomba, propadla střechou a nevybuchla. Místní to připisují bohu, pravdou však je, že bombu v české Plzni udělali na prd - schválně. Byla to jakási forma odboje a protestu proti bombardování. 

Nakonec jsme tedy našli onu maltskou zeď, a to po deseti kilometrech chůze. Jirka byl nadšený, protože jsme k nejhezčímu kusu zdi došli právě v tzv. zlatou hodinku, a mohl fotit. Já jsem byla zmrzlá, protože pomalu zapadalo slunce a k nejbližší autobusové zastávce to byli čtyři kilometry. 

Zastavila nám sympatická Malťanka, která sama cestuje a sdílí svoje zážitky na youtube - Yanika Muscat se jmenovala a odvezla nás až na tu autobusovou zastávku, kde jsme si koupili výborné Pastizzi v místní pekárně a zjistili, že si na výlety vůbec nemusíme připravovat svačiny.

zeď - část mezi městem Mdina a Mostar

Pastizzi jsou taštičky z listového těsta, plněné hráškem, sýrem a jinými náplněmi, z jedné se bohatě najíme a stojí 70 centů.

Kromě těchto taštiček se na ostrově holduje vínu, sýrům, králíkovi či rybám. Mým nejoblíbenějším pokrmem byl místní chléb. Jižanského bílého chleba s olivovým olejem bych mohla sníst kila a stejně bych se nepřejedla, k tomu ještě nějaké olivy, zákusky z místní cukrárny a byl by to ráj. 

Zákusek na Boží hod a boží klid městečka Mdina

Okolní ostrovy

Dalšími ostrovy, které se rozkládají na severu země, jsou ostrov Gozo a Comino. Na Gozo jsme se vydali dvakrát, a to proto, že na něm shodou okolností slavili Vánoce i moji prarodiče. Jezdí už asi dvacet let někam do ciziny a i moje první Vánoce mimo domov jsem oslavila s nimi, v roce 2013 na Furteventuře. Tentokrát jsme se náhodně trefili a byli k sobě blíž než normálně v Česku.

Udělali jsme si tedy celodenní výlet. Nejprve jsme na ostrov přijeli trajektem a poté jsme se s dědou, zkušeným turistou, vydali podél pobřeží a solisek k hoře Ta Pinu, kam se místní chodí modlit za své zdraví. K vršku vedla křížová cesta, zakončena malým amfiteátrem a výhledem na celé Gozo. Podruhé jsme jen navštívili hlavní město, protože se k silnému větru přidal i déšť a kroupy a my neměli pláštěnky.

vrcholek Ta Pinu (přezdívali jsme jí ,,tapinda´´) 

Vynahradili jsme si to tedy v baru u skleničky vína a dobrým obědem za dvacet euro.

La Valetta - hlavní město

Poslední dny jsme si nechali na hlavní město Malty - Valettu, a její okolí. Nejprve jsme se vydali do Sliemy, kde si Jirka na Atlas Obscura vyhlídl kachní vesnici. Potom jsem se sešla s Tomášem, se kterým už pár měsíců spolupracuji na jednom projektu. Oslovil mě na FB, zda bych nepřipravila online kurz němčiny a já souhlasila, když jsme zjistili, že budeme v prosinci oba ve stejné zemi, sešli jsme se osobně na kávu. 

Lodí jsme se pak dostali na druhý břeh, do Valetty. Je to město plné krásných balkonů, staveb ze stejného zdiva, mořského vzduchu, racků a historie. 

Victoria Gate - Valetta

Prošli jsme si místní zahrady, náměstí a uličky, ale do protějšího přístavu Three-cities jsme se nedostali. Lodní doprava byla kvůli silnému větru pozastavena.

Během pobytu na Maltě jsme si více dopřávali jídla z restaurace, kávičky a dortíky. Přes pracovní dny v Čechách se nikam nedostaneme a tak si vynahrazujeme to, na co běžně nemáme čas.

Zrušený let domů

Na jednu stranu to nebyla úplně ,,low-budget´´ dovolená, protože jsme spali v teplé posteli, sprchovali se horkou vodou, jedli denně teplé jídlo a užívali si památek i gastronomických zážitků. 

Na druhou stranu jsme si letenky sehnali sami, ubytování také a stále jsme ve srovnání se zájezdem od cestování kanceláře na 1/3 ceny. O to více kafíček a sendvičů na letišti si můžeme dopřát, a nebo právě proto můžeme cestovat třikrát častěji. 

O tom, co se stalo na letišti a proč jsme se domů vrátili s 26 hodinovým zpožděním jsem psala zde: 

https://kikas-traveling.blogspot.com/2020/01/zruseny-ci-zmeskany-let.html

Ryanair nám nakonec veškeré výdaje proplatil, včetně taxíku, pětihvězdičkového hotelu, luxusní večeře i čaje v letištní hale. 

první fotografie bez mobilu

Kromě toho jsme si pořídili první fotoaparát, za peníze z přednášek, a proto naše další cesty a články budou doplněné lepšími a kvalitnějšími fotkami nejen nás, ale i okolí. Těšíme se na další cesty i přednášky - snad brzy.