O čem konverzovat s lidmi ...

Jsem naštvaná. Mám pocit, že všichni myslí jen na sebe a svoje problémy. Jenže na co jiného by asi tak měli myslet, že? Každý prvotně řeší sebe, svoje vztahy, práci a zájmy. A až když má všechno tohle vyřešené, tak se zabývá problémy ostatních, brčky v oceánu, vymíráním včel, nedostatkem vody v Africe, nízkou plodností v Čechách a tak dále, a tak dále.

S tím souvisí fakt, že když začnete podnikat, nikdo se s vámi nechce bavit. Když jste úspěšní, tak závidí a nechtějí slyšet, že se vám daří. Když jste ve svrabu, tak vám vyčtou, že vám to říkali, ať si radši najdete normální práci... a tak.

Je tedy to, že se ke mě chodí všichni vyzpovídat, důkazem, že se mi daří dobře? 

Já nevím, ale mám chuť hodně nahlas zakřičet, aby šli všichni do háje. Já jsem tu taky. Haló. Hodiny a hodiny prosezené s lidmi, kteří vám povídají o svých zmařených vztazích, o tom, jak nenávidí svoji práci, o tom, jak by chtěli cestovat. Vy přikyvujete, protože jste přece dobrá kamarádka, dcera a přítelkyně, přitom máte chuť s nimi zatřást a říct jim - všechny tvoje starosti jsou zbytečný, všichni tady umřeme. Je úplně jedno, že nemáš kluka, protože by vaše děti dost možná nepřežili, až planetu odrovnáme. Ááááá. 

Přikyvuji, v hlavě odpovídám, co bych odpovědět chtěla, ale chápavě se usmívám a říkám: ,,Máš pravdu, je to tak, je to strašný.´´ A marně očekávám, až se někdo zeptá mě, jak se mi daří, co je u mě nového, co aktuálně dělám nebo proč si myslím, že je vymírání včel problém. Přijde si někdo pro radu? Ne. Nikdo nechce radu. Všichni se potřebují jen vypovídat, ujistit se, že to co udělali a i to, co si myslí, je naprosto v pořádku. Pak vám poděkují, jak skvěle jste si popovídali a nechají vás s tímhle ..what... pocitem. 

Tak jo. Já se mam dobře. Mam se moc dobře. Asi to ale nikoho nezajímá. Protože když se máte dobře, tak vám ostatní jen závidí. Nikdo nechce, abyste mu vyprávěli o svém úspěchu, o radostech ve vztahu ani zážitku z dovolené. Lidé chtějí řešit problémy, krize a nedostatky. To je teprve to pravé vzrušení a zábavná konverzace. Jenže když vytáhnu válečné konflikty, přírodní katastrofy nebo klimatické změny na planetě, tak mě ostatní přehluší problémem se zdražováním piva, nevěrným manželem nebo získáváním hypotéky. Všechny totiž zajímají pouze problémy, kterým rozumí a které se jich přímo dotýkají v horizontu několika dní. Nikdo nechce myslet na to, co bylo či co bude. Lidé nechtějí přemýšlet v souvislostech. 

Nezbývá tedy nic jiného, než si založit blog. Vytvořit rubriku deník ze života a začít si stěžovat kybernetickému prostoru na to, jak jste opuštění. 

Hezký večer všem, které osud včel a želviček s plastovými brčky v nozdrách zajímá.