stopem kolem Baltského moře - část druhá

Přespali jsme u jezera Männiku před Tallinnen. Než se setmělo, radovali jsme se, jaké skvělé místo na přenocování jsme našli - čistá vody, písčitá pláž, stromy a nikde nikdo. Po setmění se kolem jezera začalo procházet čím dál tím víc lidí, neměli ani psa, ani děti, většinou to byli mladí kluci, kteří se přímo mezi rákosím procházeli s baterkou. ,,Tak asi chytá ryby,´´ říkáme si. Nojo, ale neměl ani prut, ani síť, jen holé ruce a baterku. ,,Asi hledají zlato,´´ byla druhá varianta, a pomalu jsme se chystali do spacáku. Při čištění zubů se ve vodě něco pohnulo - rak. Obrovský živý rak. Tak už víme, co kluci s baterkou asi lovili. V pískovně je hodně čistá voda a žijí v ní raci - naposledy jsem jednoho viděla na škole v přírodě, když mi bylo asi devět. 


Helsinki/27.7.2019
Stmívalo se až kolem jedné a nemohla jsem vůbec usnout. Slyšela jsem venku pořád nějaké kroky, funění, šustění a občas Filipa, který vylezl z dodávky, aby si zapálil. Když jsem kroky slyšela daleko, věděla jsem, že jsou to lovci raků, ale kroky se blížili ke stanu, a já jsem se bála. ,,Jirko, vstávej, někdo tu je,´´ snažila jsem se skuhráním, přerušit chrápání. Najednou nám baterkou někdo posvítil na stan, přímo do obličejů, a já jsem se tak vyděsila, že jsem úplně zkameněla. Jednou se nám to už stalo, v Polsku, jenže to byli majitelé pozemku, na kterém jsme spali a alespoň mluvili, když rozsvítili baterku. Zůstala jsem ležet. Slyším hlasy. Někdo se baví anglicky a baterka přestala směřovat na stan. 

Aha, Filip. Byla to estonská policie a přišla se zeptat na to, jestli tu rybaříme nebo lovíme raky. Filip jim vysvětlit, že jsme cestovatelé a utábořili jsme se tu jen na jednu noc, ale že jsme lovce raků viděli. Policistům to asi stačilo a já jsem kolem třetí ráno konečně usnula. 

Od jezera jsme se svezli MHD až do centra města. Tallinn je krásné historické město s kamennými hradbami, věžičkami a branami. Je to v takovém středověkém duchu, čemuž napomáhají místní průvodci, číšníci a prodavači, odění do středověkých hábitů s kapucí. 

městská brána
Hledali jsme nějakou restauraci, ve které bychom ochutnali místní jídlo. Problém hlavních měst je, že místní jídlo většinou nenabízí. Na hlavní třídě jsme našli McDonald, pizzerii, kebab, sushi i thajskou kuchyni, estonská restaurace se ale neukázala, a tak jsme zamířili do infocentra, aby nám nějakou doporučili. Nejlevnější restaurace, kam chodí místní, je prý ve čtvrti Telliskivi, vydali jsme se tedy z centra za hlavní nádraží, kde jsme objevili staré depo, garáže a sklady, které kreativci přestavěli na moderní alternativní restaurace, kavárny a obchody.Neměli jsme na nákupy chuť, protože jsme byli hladoví, a tak jsme hledali místní jídlo. Estonská restaurace byla hned po pravé straně, ale poté, co jsme si prohlídli čistě masový jídelníček, a jako veg. jídlo nám byla nabídnuta ryba, jsme šli zase do indické.

Jídlo bylo dobré, ale pokud se chcete levně najíst, nebyla to ta nejlevnější možnost, v obchodním centru jsme totiž viděli teplé obědy od 5-6 EUR, zatímco naše porce v Telliskivi stála 10 EUR. 

Telliskivi - přes den na jídlo, v noci na párty
Po obědě jsme se šli projít do centra. Ve velkých městech je nejlepší se ztratit a jít rovnou za nosem, pokud chcete mapu nejzajímavějších míst, najdete jí v íčku nebo prostě googlíte. My jsme si prošli asi tři vyhlídky, abychom měli výhled na město shora. Šli jsme do katedrály, kde se zrovna konala pravoslavná svatba (Alexander Nevsky Katedral) a potkali tam Čechy. Těšili jsme se, že se pobavíme, ale nebyli zrovna slušní, jen prstem ukazovali na náš batoh a hulákali ,,Heleee, Češi,´´ toť vše. 

Toompea

Centrum města je relativně malé, všude jsou parčíky, lavičky a úzké kamenné ulice. Tallinn nám trochu připomínal Prahu. Odpoledne jsme si vylezli na betonové monstrum, starou komunistickou budovu na pobřeží, kde jsme na schodech leželi a odpočívali a pozorovali trajekty, kterým zítra pojedeme do Finska.Tuhle budovu se mi na mapách nepodařilo najít, ale určitě jí nikdo nepřehlédne. Je to obrovská budova, která vypadá, jakože je k ničemu. Schody a střechy, a schody a střechy. Celá se rozpadá a místní tam chodí v létě chlastat. Prý dříve, za komunismu, sloužila k sportovním účelům, vypadá ale spíš jako vězení.

relax v přístavu
K večeru jsme si koupili v supermarketu chleba a rozbalili si piknik přímo na hlavním náměstí, u radnice. Na ní je zvláštní to, že věž nemá hodiny. Tím víc středověce náměstí působí. Po večeři na lavičce jsme šli na couchsurfing-meeting, tentokrát u nikoho sice nepřespáváme, ale chtěli bychom poznat nějaké místní lidi a nasbírat inspiraci od jiných cestovatelů. Večer mě trochu zklamal, sice přišlo hodně lidí, ale většina z nich o couchsurfingu a ubytování zatím jen snila doma v posteli, než aby povyprávěli nějaké zážitky. Vypili jsme si tedy alespoň estonské pivo a kolem půlnoci jsme hledali místo na přespání. 

radnice - prý gotická
Postavili jsme si stan na parkovišti v přístavu. Náš trajekt odjížděl v šest ráno z terminálu A, a vzhledem k tomu, že stan postavíme za tmy a za tmy zase zmizíme, nemá cenu řešit lepší místo. U přístavu je v noci celkem hluk, na trajektech se pořádají diskotéky, místní tam chodí hrát automaty a Finové přijíždí za levnějším pitím - doporučuji špunty do uší.

Ranní probuzení mezi kamiony nebylo nejslavnější, na trajektu jsme se ale ještě dvě hodiny dospali a provedli základní hygienu. Už jste se někdy holili v restauraci nebo čistili zuby v kavárně? My využíváme každého umyvadla, kde se dá, abychom nebyli čuňátka, a tak se někdy musím smát té představě, že jsem asi první, kdo si u nich na záchodě nandavá čočky, převléká kalhotky a holí nohy. Ještěže za zamčenými dveřmi není nic vidět. 

Po příjezdu do Helsinek jsme i tady vzdali hledání couchsurfingu, na jednu noc to asi postrádá smysl a ve Finsku se dá stanovat všude, tak proč teplá postel, že? Město se teprve probouzelo, zatímco jsme si v místním parku vařili čaj a ovesnou kaši. Místní vůbec nečuměli blbě, tak jak by čuměli Češi, buď si nás absolutně nevšímali a nebo slušně pozdravili a usmáli se. První bod pro Finsko. Ceny v obchodech sice stále stoupají, ale vezeme si vlastní zásoby pytlíkové stravy. 

v ČR babičky obývák, ve Finsku muzeum
32 stupňů. Kdo by to byl řekl, že se budu ve Finsku potit. Mažeme se opalovacím krémem o sto šest a snažíme se utéct někam ke klimatizaci. V katedrále je sice trochu chládek, ale davy turistů nás vyhnali. Naproti náměstí, v rohové budově, je muzeum města - bylo zdarma, a tak jsme si do něj zašli. Rozhodně nelitujeme, byla to jedna z nejhezčích expozic, co jsem viděla. Je to takové to muzeum, kde můžete na všechno sahat, všechno si vyzkoušet, všude si sednout - zkrátka opak klasického muzea, a to mám ráda. 

Aby vedro bylo snesitelnější, odložili jsme si krosny do úschovny zavazadel na hlavním nádraží a obuli si žabky, i přesto, že jsme nachodili třináct kilometrů, byli příjemnější, než pohorky.  

Café Regata

Helsinki se rozkládají na ostrůvcích, ale většinou jsou spojené mosty a lávkami, takže si toho ani nevšimnete. Navštívili jsme pár protestantských kostelů, prošli se po nábřeží (kde je plovárna - wow) a zakotvili v přístavu. Ve městě jsme našli pítko, a tak o pitnou vodu není nouze, a základní potraviny jako chleba, nejsou zase tak šíleně drahé, jak jsem se bála - je to takové dražší Německo. 

Mám narozeniny, a tak jsme si dopřáli i kafíčko a narozeninový dort na břehu moře. Café Regata tu stojí už před sto let a ačkoliv je turisty hojně navštěvovaná, pořád má své kouzlo a chodí sem i spousta místních. Uprostřed zahrady mají rozdělaný oheň, kde si můžeme opéct párky nebo sýr, uvnitř si můžete dát typické místní pečivo - skořicový šnek s cukrem, a kávu. Víte, že Fini a Švédové pijí nejvíce kávy na světě? Asi 13 kg kávy na osobu / rok. 

Odpoledne jsme se prošli k Olympijskému stadionu, kde jsme vlastně skoro nic neviděli, protože se rekonstruuje, ale objevili jsme pod ním krásnou botanickou zahradu a výhled na jezero. Podél jezera Töölö bay jsme se prošli zpátky do centra, k hlavnímu nádraží. Kolem jezera jsou krásné obrovské vily jako z filmu, v jedné z nich měl dokonce prezident své letní sídlo. U každé vily se nachází malinký zahradní domeček - se saunou. 

botanická zahrada v Helsinkách
Letní atmosféra by se u jezera dala krájet, půjčovna lodí, paddleboardů, nafukovacích plameňáků i šlapadel v plném proudu. V parku zase pikniky s jahodami i sektem, a u nápisu Helsinki spousta mladých skejťáků a longboardistů. Všude ve městě je hodně prostorno. Všechno je obrovské, a zároveň je tu málo lidí. 

Večer jsme si vyzvedli krosny, ,,osprchovali se´´ v obchoďáku malými sprškami na zadek, převlékli do čistého a nasedli do vlaku za město. Ujeli jsme asi deset kilometrů a vystoupili jsme ve vesnici plné lesů. Potřebovali jsme si najít místo na spaní a v lese se smí stanovat všude. Kolem deváté jsme si uvařili večeři a pozorovali běžce a cyklisty, zda na nás budou divně koukat. Nikdo se nepohoršoval, a tak jsme rozbalili stan, usušili prádlo a spali v tichosti až do rána. 

Dopoledne bylo strašné vedro, od samého probuzení, a tak jsme se rozhodli strávit den u jezera. Bylo načase vyprat prádlo, dobře se najíst, umýt se a odpočinout si. V Decathlonu jsme si koupili přírodní mýdlo, které se dá použít na mytí nádobí, praní prádla i na tělo. Na první pohled se zdá, že je jezero opuštěné, ale v lese jsou ukryté domky i chalupy. Fini asi mají rádi své soukromí, a tak jsou mezi jednotlivými domky hodně velké rozestupy a zpravidla stromy. Kolem jezera každou chvíli někdo běhal, jezdil na kole, procházel se s kočárem, a my jsme prali. 

seznam: 3xponožky,4xkalhotky,3xtriko,1xšortky,1xkalhoty
Odpoledne jsme si snědli zmrzlinu v McDonaldu u benzínky a začali stopovat do Turku. Zastavil nám holanďan, který si vzal za ženu Finku a mají tři děti. Poznali se na erasmu a jsou spolu už dvacet let, páni. Chtěli nás vyhodit před městem, ale nakonec jsme s nimi jeli až do jejich cílové destinace, vesnice Naantali. Pro ty, co mají rádi pohádky, najdete tu svět Mumínků, no a spoustu starých dřevěných domků, přístav a kamenný kostel.

první stop ve Finsku
K večeru jsme dostopovali do Turku a ustlali si v místním parku. V přístavu to sice přes den vypadá jako na letišti, ale přes noc je terminál zavřený, a tak nebyla jiná možnost. V parku byla veřejná toaleta, kde jsme si vyčistili zuby a po setmění, se špunty v uších, usnuli. Nebyli jsme jediní baťůžkáři, kteří tam nocovali. Potkali jsme jednu holku s krosnou a kluka s naloženým kolem, kteří ráno mířili s námi k přístavu. Čeká nás jedenáct hodin na trajektu. 

Naantali - vesnice 12 km od Turku








































Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Splněný sen o digitálním nomádství💻

Omylem v Čechách

11 kroků k podnikání & cestování