6 důvodů proč stopovat

Zábava extrovertů

Na stopu potkáte zajímavé lidi. Dost možná osobnosti, se kterými byste se v běžném životě nesetkali. Zastavují nám totiž řidiči každého věku, povolání i koníčků, a tak se toho můžete opravdu hodně dozvědět. V Portugalsku jsme stopli kamioňáka, který nám dal nahlédnout do své běžné pracovní rutiny, ve Španělsku zase manželský pár, který se seznámil na univerzitě v Salamance, na jejíž půdě se nechali i oddat, v Německu zase šéfa továrny na gumové medvídky, v Bosně stavebního inženýra, v Čechách malíře, v Itálii horolezkyni. Každý jednotlivý člověk v nás něco zanechal a něco nám předal. Dozvěděli jsme se o povoláních, o kterých jsme ani nevěděli, že existují, poučili jsme se o jejich zemích a tradicích, získali jsme tipy a rady, co navštívit. No a mnohdy jsme získali mnohem víc, třeba pozvání na oběd nebo hrstku domácích pomerančů.

Na Balkáně je autostop běžná doprava místních.

Ráj pro milovníky aut

Pokud nejste milionář, tak se těžko svezete každý den jiným autem. Ačkoliv mě auta moc neberou, naučila jsem se jich pár rozpoznat i jinak, než-li podle barvy. Ve Frankfurtu nás nabralo dokonce Porsche Panamera, asi nejdražší auto, jakým jsem se svezla. Mimoto jsme stopli i Porsche Cayenne, s nímž jsme urazili pěkných pár stovek kilometrů. Někdy si stopneme malá oprýskaná autíčka, do kterých se musíme vtěsnat i se psy, někdy si stopneme luxusní klimatizované auto s koženými sedačkami. Každé stopovací léto však toužím po větru ve vlasech, a tak až stopneme cabrio, napíšu o tom článek.V Praze jsme si loni dokonce stopli policejní auto a na portugalském venkově povoz s koňmi.

Od stopování v Portugalsku nás všichni odrazovali. Máme však skvělé zkušenosti.

Dobrodružství

Dostanete se i na místa, o kterých jste nikdy neslyšeli a dostane se Vám zážitků, které jste neplánovali a ani se naplánovat nedají. Před rokem jsme stopli skvělou rodinku, se kterými jsme zpívali v autě a poté nám dali 10 euro na jídlo, přidali jsme se na facebooku a posílali jsme jim fotky z naší cesty. Ve stopnutém obytňáku jsme dostali jogurty i se lžičkou, mísu hrušek a skvělý pokec se španělskými důchodci. Několikrát se nám stalo, že si s námi řidič zajel, aby nás nevyhodil na špatném místě na stopování a naopak se nám stalo i to, že nás řidič vyhodil uprostřed dálnice nebo v zapomenuté vesnici, kde za den projela tři auta. Vždycky to dopadlo dobře. Párkrát nám někdo nabídl svačinu a jednou nás dokonce řidič pozval k sobě domů, uvařil nám večeři, vzal nás do kavárny, na koncert, na drink a nechal nás přespat ve své luxusní vile v Andoře. Nejlepší je stopnout turisty, vracející se domů, nastrkají Vám vše, co během dovolené nestihli sníst.

Musíte si z toho udělat zábavu, i když zrovna nic nejede...

Čas

Čekali jsme už půl hodiny na zpožděný autobus, nervózně jsem poklepávala nohou, přijel a byl stejně plný, a tak nás řidič nechtěl pustit dovnitř. ,,Achjo, to nestíháme.´´ Další jede za dvacet minut. ,,Proč to neuděláme tak jako v létě?´´ A tak si sebereme batohy ze zastávky a míříme k silnici se zdviženým palcem, nakonec jsme během čtyřiceti minut v Praze, přímo u zastávky metra.

Když se dobře daří, tak to časově vyjde lépe než autobusy či vlaky, a i když se daří trošku méně, vyjde to s nimi nastejno. Řidiči jsou většinou milí a ochotní, nikdy toho nezneužíváme a když nás chtějí odvést přímo tam, kam máme namířeno, tak protestujeme a je nám trapně, oni to však stejně občas udělají, jsou to pro ně čtyři minuty v autě, zatímco pro nás hodina pěšky. Musíte se s řidičem už po nástupu do auta dobře domluvit na tom, kam jedete, kam chcete odvést, kam vás odvést může a případně kde vás vyhodí. Není nic horšího, než když to někdo zpacká a odveze vás úplně mimo dálnici, po které jste plánovali pokračovat. Uznávám, to potom může zabrat i celý den, dostat se zpět na dobré stopovací místo a chytit navazující spoj do cílové destinace. Na přestup jsou nejlepší benzínky.

Dovolená v Chorvatsku - snadno a rychle.

Cena

Ušetříte. Na stopu se neplatí. Rozhodně ne za cestu. Za ušetřené peníze můžete řidiče třeba pozvat na kafe, užít si za to nějaké skvělé místní jídlo nebo se pro jednou vyspat v kempu a dát si sprchu. Věřte, že během cestování je doprava jednou z nejdražších položek.
Jak říká cestovatel Slávek Král - ,,nejdivnější lidi jsem potkal vždycky ve vlaku.´´
 
Ekologie

Čím dál víc se o tom mluví, méně se opravdu dělá. Auto má dneska skoro každý, někdy dokonce dvě na osobu. Proč? Tvrdíme, že auto potřebujeme, že se bez něj nedá žít. Jasně, někdy mě to pěkně štve, že nemůžu dojet do cílové stanice během pár minut nebo že nemůžu naložit kufr plný tašek, ale musím nakupovat jen tak, abych to unesla. Zejména když jsem se za posledních pět let asi desetkrát stěhovala bych auto ocenila, ale jinak vlastně ani ne. No a zpět k věci.

Kolikrát jste autem jeli sami, případně ve dvou? Dělají to tisíce lidí, den co den. Ze společnosti se totiž vytrácí komunikace a sdružování se, nikdo nechce jezdit autobusem nebo vlakem, co kdyby si náhodou přisedl někdo cizí? Nikdo nechce čuchat pach zpocených těl v metru, poslouchat naštvaného řidiče nebo čekat na poplivaném nádraží. Na co? Vždyť mají auto.

A tak denně vyjíždějí do ulic poloprázdná, někdy skoro prázdná auta. No a aby jsme ušetřili nějaké ty emise, tak se k těm lidem přidáme. Zlepšíme jim den. Rozesmějeme je. A ukážeme jim,  že sdružování se není tak špatné. 

Z Budapešti do Prahy za 5 hodin se třemi řidiči.

Né vždy je to růžové. Někdy mě to pěkně štve. Čekání. Slunce. Divný lidi. – To k tomu patří, aby si člověk potom uměl vážit toho dobrého.