Třídenní svatba Siddhanta a Ruchiry

Tentokrát jsme na svatbu byli opravdu pozvaní, a tak jsme si jí prožili se vší parádou. Do Solapuru přijíždíme nočním autobusem, v němž jsme prospali 90% cesty, na rozdíl od Saranshe, který chtěl jet klimatizovaným taxíkem. Asi nepočítal s tím, že si pozval domů lowcosťáky, a tak 4500 rupií za cestu pro nás bylo víc než dost, a rozhodně se spokojíme s neklimatizovaným busem za 200. Ráno je trochu hektičtější. Nejprve odpočíváme v jednom z pokojů pro indické hosty, zatuchlém malém kutlochu s nepřevlečenými postelemi. Jakmile odbyla devátá, šli jsme se přivítat s ženichem. Několik minut zbývá na to, abychom se převlékli do našich nejlepších outfitů. Siddhant vypadá jako perský princ. Vyrušili jsme ho od snídaně, abychom se osprchovali v našem novém hotelovém pokoji. Černá sukně, černá košile, červená tečka mezi oči – myslím, že víc se vyparádit nedokážu. Předáváme svatební dar a běžíme do průvodu. Jirka je na tom s oblečením o trochu lépe, vyfasoval oranžovou kurtu a slavnostní turban, jež nosí ti nejbližší z ženichovy strany. Látka má na sobě speciální motiv, který se používá jen při této slavnostní příležitosti.


Před hotelem čeká povoz jak z pouťových atrakcí osmdesátých let. Kočár, hrající všemi barvami a zvuky. Siddhantovi je uvázán turban ze zlaté látky, veškeré osazenstvo z ženichovy strany se sejde před kočárem a začíná průvod. Seznamujeme se mimo jiné i s ženichovými rodiči, sestrou a širším příbuzenstvem. Začínají první žádosti o focení. ,,Možná jste první bílí lidé v Solapuru, tak se nedivte, že všichni tak čumí,´´ vysvětluje nám Saransh. Dav lidí, tři Indové nesoucí tyče na ovívání perského prince a barevný povoz, to je průvod, jenž si dorazil pro nevěstu.

Hala, kde se svatba koná je obrovská. Aby ne, když se má zúčastnit 700 lidí. Snídani jsme prošvihli, a tak se posadíme na plastové židle před stage, a vyčkáváme příchodu nevěsty. Pamatujete si na pohádky s Aladinem? Jedna princezna z těchto pohádek se právě nese. Čtyři muži, jedno nosítko, a v něm budoucí manželka našeho kamaráda – Ruchira. Elegantně vystoupila ze svého příbytku, oblečená do saree, s vlasy zahalenými pod šátky a začala tančit.

Na úvod je krátká ceremonie, během níž ženich s nevěstou sedí na krásně připravených postelích, na pódiu. Přidává se k nim nejbližší rodina a něco se povídá v jejich rodném jazyce. Nacházíme se ve státě Maharasthra, a každý indický stát má vlastní jazyk, vlastní kulturu, vlastní tradice apod., tudíž né všechny svatby vypadají stejně. Dá se však říct, že každý Ind rozumí i hindi, i angličtině.


Následuje oběd, na který si vzorně stoupáme do fronty, mezi ostatní. Omyl. My nejsme jako ostatní, protože jsme bílí a jsme hosté zdaleka. A tak nás usazují k připravené tabuli pro nejbližší příbuzné a jídlo nám nosí. Wow, jaká pocta. Sedíme na zemi, na připravených poduškách, cpeme se slavnostním jídlem, které nám neustále přidávají na talíř, a fotíme se.. s každým. Jak se jedlo na svatbě? Placka podobná chapati, která byla ale sladká, k tomu klasicky nějaké kari se zeleninou, rýže, pakoda (smažená zelenina v těstíčku), polévka a dezerty. Nezřízeně se kombinuje sladké, pálivé, kyselé a slané, a ve výsledku je z toho perfektní chuť. Místnost obchází ženy s vědrem či tácy s jídlem, a jakmile vám něco z talíře zmizí, doplní, dokud neřeknete dost.

Odpoledne pokračuje kurkumovým rituálem. Uprostřed haly se nyní tyčí jakýsi svatostánek, vyzdobený polštářky a květinami. Ženich s nevěstou klečí, zatímco maminky míchají v mističkách směs kurkumy, kterou jim poté natíráme na obličej, ruce, nohy a všechna volná místa na kůži. Na oplátku ženich i nevěsta mázli kurkumu každému hostovi po tváři, a tak jsme po dvou hodinách všichni vypadali jako v seriálu Simpsonovi. Čím víc se snažíte kurkumu z kůže umýt, tím víc se vmazává do kůže,  a tak měl Jirka žluté vousy ještě několik dní…


Kurkuma vůbec hraje nějakou specifickou roli během sňatku, protože Siddhant měl na ruce náramek, na němž viselo žluté dřívko. Ptali jsme se, proč má tu šňůrku s dřívkem, a on nám vysvětlil, že je to nějaká tradice, a že po sňatku se to kurkumové dřívko přetrhne během ,,první´´ manželské noci. Záměrně dávám slovíčko první do uvozovek, protože všichni víme, že sex až po svatbě je jen motto, jímž mladí oblbují své tradiční rodiče.

Večer byl plný tance, zábavy, krásných šatů a muziky. Na pódiu se vystřídalo široké příbuzenstvo ženicha a nevěsty, z nichž si každý připravil krátkou taneční variaci. Od moderních tanců až po tradiční, od starších babiček a maminek, po mladší sourozence. Potom tančila nevěsta, která tancem znázorňovala svoji lásku k Siddhantovi. Tančili také společně, tanec, který vyjadřoval, jak se poznali. Celý ten taneční večer byl moc hezký. Okolo deváté se podávala večeře, okolo desáté potom zmrzlina. V deset hodin bylo po všem. Na svatbách, kde se nepije alkohol, se netančí až do rána, a tak jsme se po náročné cestě autobusem a dlouhém svatebním dni, dostali do postele.

Druhý den vstáváme časně, aby se nám tentokrát snídaně nevyhnula. Káva sice nemá s kávou nic společného, je to v podstatě teplé mléko s cukrem, ale chilli nás docela probralo. Dnes oblékám saree i já, abych lépe zapadla mezi místní ženy. Ženich má dnes opět nový outfit (už asi čtvrtý), a tak se jdu na něj podívat do jeho pokoje. Tentokrát vypadá zase jako nějaký princ, dnes už ale více indický. Zrovna se dolaďují poslední detaily, jako třpytivý kamínek ve tvaru slzy mezi oči, a je připraven. Dnes je den D, okolo druhé odpoledne z něj bude ženatý muž. Mě čeká ještě makeup od jeho sestřenice a šperky od jeho sestry. Náušnice jsou tak těžké, že se bojím, abych neměla ucho až na rameno, ale vypadá to hezky. Makeup dostávám stejný jako všechny indické ženy. Nevadí, že jsem bílá jako stěna. Dostanu bílý pudr. A je to. Saree se mi motá mezi nohy, a jak se s tím čůrá, to je mi záhadou, ale všichni to moc obdivují a říkají mi, že jsem beautiful. A já po dvou měsících na cestě, v propocených ponožkách, ráda slyším, jak jsem beautiful.


Všichni se hrnou ven před dům. Hrneme se tedy s nimi. Na zápraží jsou dva osedlaní bělouši, jež zdobí barevné pentličky, kytičky a třásně. Na jednoho tedy nasedá ženich, na druhého nevěsta, a začíná hrát hlasitá hudba. Tady svatební průvod upgradoval na vyšší level. V Nepálu jsme šli za traktorem obloženým reprobednami, teď před sebou tlačíme malé barevné vozítko ve tvaru páva, v němž sedí hubený Ind, hrající na piano. Z reproduktorů se line šíleně hlasitá hudba, není slyšet vlastního slova. Desítky, možná stovky lidí se pohybují po silnici, na které běžně jezdí auta. Doprava se skoro zastavuje. Svatba má přednost. A tak se pomalu suneme po dvouproudové silnici, vpředu muzika, vzadu koně. Tančíme, zastavujeme se, skáčeme, veselíme se a občas popojdeme o nějaký ten metr. Na chvilku se přidává i ženich s nevěstou. Tančím s maminkou nevěsty, Jirka zase v kolečku s mladými kluky, kteří ho učí hadí tanec. Já se točím dokolečka s jedním chlapíkem, s druhým chlapíkem, se strejdou, tetou.. Už ani nevím, čí jsem. Neustále nás to nutí usmívat se. Je krásné počasí, jsme najezení, hudba hraje veselá, a náš kamarád prožívá jeden z nezapomenutelných dní jeho života, a my toho můžeme být součástí. To je úžasný.


Po obědě, který se vlastně docela podobá tomu včerejšímu, se chystá sňatek. Hinduistický kněz, oheň, kokosové ořechy, květiny, rýže, barvičky.. vše se hází do ohně, něco po něm opakují, a asi si tím u bohů zajišťují přízeň nejen pro sebe, ale i pro celou svoji rodinu.

Jedna z babiček do mikrofonu zpívá nějakou mantru, nerozumíme ani slovo, ale všem stékají slzy po tvářích.

Svatby v Indii nespojují jen muže a ženu, spojují rodinu, spojují dvě příbuzenstva v jedno nové. Nevěsta se automaticky stává novou dcerou ženichova rodičů, ženich se stává novým synem nevěstiných rodičů. Její bratr, už je teď i jeho bratr. Po obřadu přichází na pódium postupně všichni hosté s gratulacemi, případně s dary. S každým ještě fotka na památku a nakonec pár dalších nezbytných rituálů, u nichž už kromě rodičů, není nikdo přítomen. Všichni se totiž seběhnou na právě přichystané jídlo.

Po obřadu je Ruchira předána do rukou Siddhanta, a to nejen symbolicky, jako je to v naší kultuře, ale se vším všudy. Nevěsta má během svatebního dne sbalené veškeré své věci, a ženich si ji ještě ten večer odváží k sobě domů. Očka její maminky jsou zalitá slzami, a odpoledne probíhá dojemné loučení plné slz a požehnání, zatímco dcera vyjadřuje rodičům hlubokou úctu a díky, za život, který s nimi prožila.

Úcta starším se v Indii vyjadřuje tak, že se dotknete nohou nebo alespoň palce u nohy vážené osoby, zatímco ona se dotkne vás na temeni hlavy. Vítali jsme se takhle například se Saranshovou babičkou.

Překvapilo mě, že novomanželé dary nejen přijímají, ale i dávají, a tak jsme s Jirkou dostali stříbrné mističky a truhlu na sušené ovoce. Dary si také předávají rodiny mezi sebou a ženich s nevěstou, a tak nevěsta dostala stůl plný šperků, saree, kosmetiky a všeho, co si indická žena může přát. Krásný zvyk.

Večer nevěsta oficiálně odjíždí se ženichem domů. Začíná pro ni zcela nový život, v rodině jejího manžela, a ačkoliv Siddhant pracuje v Německu, kam se po svatbě opět vrátí, Ruchira bude žít v jeho domě s jeho rodiči, dokud nedostane víza a nebude se moct přestěhovat za ním. To je šílené ne? Dokážete si představit, že byste se nastěhovali ke své tchýni domů a ještě tam žili bez svého muže? Tady to ale tak nějak funguje po staletí a rozvodů je tady i přes domluvené sňatky méně než u nás. Jak říkal náš indický tatínek: ,,My v Indii vztahy nezahazujeme, my je opravujeme.´´


Svatby v Indii musí být hlavně hodně barevné, plné tance, dobrého jídla a rodiny. Rodina je tady opravdu základ všeho a není to ledajaký pojem. Na svatbě byla stovka hostů, z čehož kamarádů bylo tak maximálně patnáct. Zve se však příbuzenstvo ze všech kolen, sousedé, kolegové a významní lidé z okolí. Svatba se pořádá honosně proto, aby se o ní lidé ještě dlouho bavili a chválili ji. Indům totiž hodně záleží na tom, co si myslí ostatní.

Je poslední prosincový den, autobusem se klepeme opět do Pune, a Siddhant se svojí novou ženou odlétá do Thajska na líbánky. Děkujeme, že jsme mohli být součástí něčeho tak tradičního a významného jako je svatba.  




Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Splněný sen o digitálním nomádství💻

Omylem v Čechách

11 kroků k podnikání & cestování