Co je Bhang a Pooja?

Odpověď na tuto otázku najdete v malé vesnici Pushkar, rozkládající se kolem jezera, do nějž bůh Brahma vložil svou sílu.

Po několika týdnech návštěv potřebujeme trochu soukromí a odpočinku. Mezi velkými městy Udaipur a Jaipur, která jsou turisticky hojně navštěvovaná, leží Pushkar. Malá vesnice s velkým náboženským významem. Mezi mladými je však Pushkar známý ze zcela jiného důvodu, a to zejména kvůli snadné koupi kvalitní marihuany, hašiše a jiných drog. Kde se hulí, tam jsou milý lidi. Je paradoxem, jak se většina lidí bojí dredařů a huličů, přitom z našich zkušeností jsou to ti nejvíc fajn lidi, kteří nemají zapotřebí nikomu ubližovat, ani nikoho obírat, jsou totiž spokojení tak, jak jsou.


Do Pushkaru se přesouváme vlakem. Jízdenky na vlak si musíte zakoupit několik dní, možná i týdnů předem, protože bývají vyprodané. Dává to smysl. Vlak nenadskakuje po silnici metr vysoko, a dokonce má vlastní záchod v každém vagónu, oproti autobusu tedy nevídaný luxus, a ještě k tomu je asi třikrát levnější. Vlaky třídy Sleeper nám náš rozmazlený indický kamarád, zvyklý na luxus klimatizovaného auta, rozmlouval. Musíme však říct, že to není nic strašného. O tom, jak jezdit v Indii vlakem si počtěte na www.nacaj.cz, kde jsme se nechali inspirovat i my.
V Pushkaru jsme si na první noc rezervovali hostel Prachi. Po předchozích špatných zkušenostech s bookingem jsme si pokoj rezervovali pouze přes E-mail, a pokud se nám bude líbit, zůstaneme pět nocí. V pozdních nočních hodinách přijíždíme k ubytování. Na recepci sedí mladý kluk, tipuji, že je mladší než já, a s někým skypuje. Je mu zatěžko telefon odložit, a místo toho, aby nám ukázal náš pokoj, nás ukazuje kamarádům. ,,Room, private bathroom, one night, OK?´´ zakrývám mu rukou telefon a naznačuji, aby se nám věnoval. Pokoj je levný, usmlouvali jsme ho na pouhých 300 rupií za noc, avšak nemá okna, v koupelně není sprcha, ale jen kýbl na polévání a Wi-Fi připojení je silné asi jako u nás doma v pergole, která je od routeru vzdálená tři sta metrů. Už jsme z toho cestování tak unavení a vyčerpaní, že nemám sílu se s někým dohadovat, uleháme do postele a ráno se to vyřeší. V sedm nás probouzí mladíkův falešný zpěv. Stěny jsou tak tenké, že je z naší postele na recepci slyšet každý prd, a naopak. Kdybychom chtěli jen přespat, tak bychom to nechali být, my si však potřebujeme odpočinout a zůstat v Pushkaru několik dní. Chození po městech a bavení se s lidmi máme plné zuby, a chybí nám takový ten domácí stereotyp a nuda. ,,Dneska chci zůstat v posteli, dívat se na filmy, psát články, pít čaj,´´ skuhráme oba a začíná se nám stýskat po našem bytě.

Během pár minut máme zase zabaleno, platíme tři sta rupií a vydáváme se na průzkum hotelů. Tentokrát jsme chytřejší. Nejprve si hotel najdeme na internetu, přečteme si recenze ze všech portálů, poté se jdeme osobně podívat. Zkoušíme Wi-Fi, teplou vodu, čistotu povlečení a zámek ve dveřích. Pokud vše funguje tak, jak má, domlouváme se s hoteliérem na počtu nocí a ceně. Většinou se dá pokoj usmlouvat alespoň o sto rupií méně, obzvlášť když se chcete zdržet dýl nebo v hotelu i jíst.

Papu poskytuje přesně ty služby, které bychom od hoteliéra očekávali. Na okraji města má guest house s několika pokojíky. Vybíráme si ten nejlevnější v přízemí, a přímo před našima očima pokoj uklízí. V koupelně teče teplá voda, připojení na internet ustojí i pětihodinové hovory domů, a tak jsme nadšení. První den zůstáváme v posteli, a odpočíváme nejen spolu, ale i bez sebe. Jirka je introvert, a tak je jeho formou odpočinku sledování videí na internetu, čtení článků a zkrátka uzavření se do sebe. Já jsem přesný opak, abych si odpočinula, musím se vypovídat všem kamarádkám, a tak trávím čtyři a půl hodiny nahráváním hlasových zpráv, které završím telefonátem s taťkou a babičkou.
Pushkar je ideální městečko na odpočinek a nicnedělání. Celé ho projdete pěšky během jednoho dne, a zbylé uličky plné obchůdků a kaváren můžete zkoumat několik dní. Hned jsme si našli spřátelenou restauraci, do které chodíme dvakrát až třikrát denně. Ceny jsou indické, ale stravuje se tam spousta bílých lidí, a tak je zajištěná i kvalita. Plnohodnotný oběd stojí okolo třiceti korun, snídaně tak polovinu. S ubytováním i stravováním jsme si tentokrát poradili bravurně, a to hlavně díky předchozím zkušenostem, a tak si naivně myslíme, že nás už žádný Ind nenapálí. Chyba. Blížíme se k dominantě města, jezeru, do kterého bůh Bráhma vložil své síly. Kolem jezera je vystavěna stovka chrámů, a místní kněží se sjíždění na koupel. Jezero tak z Pushkaru dělá jedno z nejvýznamnějších náboženských míst světa.



K jezeru scházíme po schodech a ihned si všímáme cedulí s nápisy NO PHOTOGRAPHY, NO SHOES. Skláníme se tedy, abychom si vyzuli boty a šli se k jezeru  podívat blíž, nejlépe tedy, abychom jej obešli, včetně okolních chrámů. Začal na nás však pokřikovat nějaký Bráhman (kněz), abychom se otočili. Dostali jsme strach, že je tímto směrem k jezeru vstup zakázán, a tak jdeme tam, kam nám ukazuje. Mimo jiné nám do ruky podává mrňavý oranžový kvítek, abychom jej do jezera vhodili. ,,Ne díky,´´odmítáme pohotově. On však žádné peníze nevyžaduje a posílá nás druhým směrem. Poslechli jsme. Míříme tedy k jezeru z druhé strany. Netušili jsme však, že je to pouze pěkná bouda na turisty, a že nás vzápětí odchytne další Bráhman, toužící po příspěvku bohům. Také se nejprve tváří, že se nás ujímá proto, aby nám ukázal cestu. Ukazuje nám, kde si máme zout boty, a jakým směrem se máme vydat. Když se však i při scházení schodů drží u nás, a začíná nám vypravovat legendy o zdejším jezeře, začínám tušit, že to zadarmo nebude. ,,Jak z toho ven?´´, opakuji si dokola. Jirky se ujímá jiný kněz a odvádí nás k jezeru. Sedáme si na břeh, vhazujeme do něj oranžovou kytku, a čekáme, kolik nás tohle bude stát. Bráhman však začíná teprve vykonávat rituál. Nejprve omývá mé ruce vodou z jezera a vkládá mi do dlaní květinové lístky, rýži, nějaké koření a všechny ty barevné špinavé věci, které hinduisté uctívají a je od toho zašpiněná většina chrámů. ,,Opakuj po mě´´, dává mi instrukce. ,,Brahmá, Šivá, Višnů, blablabla, blabla, Šívááá,´´ huhlá Hinduista a já slepě opakuji po něm. ,,Name of your father, name of your mother,´´ vyjmenovávám tedy veškeré členy své rodiny a modlím se za jejich dlouhý život a zdraví. (No, stálo to jako jedna noc v hotelu, ale nemáte zač.. žijte blaze)

Jakmile jsme modlitbu odříkali, přišla otázka, které jsem se děsila během celých dvou minut. ,,Tak kolik přispěješ?´´, vzhledem k tomu, že jsem právě vyjmenovala všechny členy rodiny, nemůžu říct, že nic a odejít. Vydírání karmou a silou boha Bráhmy je silnější než můj ateistický rozum. ,,Dám 200,´´ říkám cenu za dva obědy v restauraci. ,,To je málo, na celou rodinu musíš dát aspoň 500,´´ mámí ze mě vydřiduch poslední naše peníze. Přislíbila jsem tedy příspěvek bohům, a doufám, že jej budeme vhazovat do kasiček okolo jezera, a tak nikdo neuvidí, že jsem vhodila třeba jen sto, ale sama sobě slibuji, že něco přihodím. ,,Your donation to me,´´ přichází další šášula v hábitu, aby nás obral a mě čeká vysvětlování Jirkovi, proč jsem jim něco dávala. Achjo.

Až tedy pojedete do Pushkaru nebo kamkoliv do Indie, platí stejné pravidlo: Dělat hluchého a slepého, i na tu nejvyšší kastu – kněží. Ačkoliv patří Bráhmani do nejvyšší kasty, budou vás chtít obrat tak jako tak, jste totiž bílí. O bílých tvářích si zbytek světa myslí, že ty peníze se**me. Aby ostatním podvodníkům ukázali, že nás už obrali, motají nám kolem ruky červený provázek, a je fakt, že už nás žádný další během dne neoslovil.


Nejznámějším chrámem je bez pochyby ten na počet boha Bráhmy. Leží od jezera trošku dál, a není ani tak o co stát. V Lumbiní jsme určitě viděli hezčí chrámy. Trávíme tak většinu času u jezera a pozorujeme město. Budovy kolem vytvářejí hezký dojem a jako celek je to moc krásné místo, když se však zaměříte na detaily, nadšení nebudete. Ve městě jsou desítky, možná stovky, volně žijících krav, a tak je všude neskutečně nasráno. Vzhledem k tomu, že je lidé na břehu jezera krmí, zdržují se tu i opice, holubi a divoký psi. Čtyřicet stop od břehu jezera je zakázáno nosit obuv, připravte se tedy, že budete mít hoven plná chodidla.

Nohy si můžete zajít omýt k největší místní mešitě Gurudwara Sahib  , kde to budete muset udělat, ať chcete či ne. Nezapomeňte si s sebou vzít něco na hlavu, a také dlouhé rukávy i nohavice, jinak vás dovnitř nepustí. Mešity se nám v něčem líbí. Většinou jsou postavené z bílého mramoru či kamene, jsou zářivě čisté a uklizené, zatímco o hinduistických chrámech se to říct nedá.
Třetí den si chceme od uliček Pushkaru oddechnout, a tak vylézáme na kopec na městem. Na vršku je jeden malý nepoužívaný chrám, a nikde nikdo. Je odtud krásný výhled na okolní hory. Věřte, že je to fajn, když vám výjimečně nikdo nenabízí tuktuk, směnárnu, drogy nebo suvenýry. Na protějších kopcích malí kluci pouští draky. V Indii se během ledna dokonce slaví festival draků. Kluci si na střechách domů pouští hudbu, a drakiáda trvá celý den.



Během svátků pijí Hinduisté bhang. Je to lassi (jogurtový nápoj) s marihuanou, které má stejné účinky jako koláčky v Amsterdamu. ,,Pijí to tady i děti, hlavně na jaře, během Holi festivalu,´´přemlouvá nás kamarád, abychom to zkusili. Najdete to na každém jídelníčku pod názvem SPECIAL LASSI. Tento nápoj je v zemi legální, a směs na jeho přípravu lze koupit ve státem podporovaném obchodě. Papu pro nás lassi připraví na dnešní večer, a tak uvidíme, co to s námi udělá.

Na couchsurfingu jsme našli událost Free Photoshooting, a protože se už začínáme nudit a chybí nám kontakt s lidmi, rozhodujeme se zúčastnit. Nakonec toho vůbec nelitujeme. Emilio a Meli jsou Argentinci, kteří cestují po světě už čtyři měsíce. Živili se předtím jako fotografové svateb, a tak jim jejich práce chybí. Kromě toho cestují skoro zdarma. Nabízí totiž hotelům své služby, a ti jim za to poskytují ubytování a stravu zdarma. Jejich fototechnika sice zabere polovinu zavazadla, ale věřím že s dronem, dvěma zrcadlovkami, Go-pro a kamerou poskytují hotelům skvělá promo videa na jejich web. Melina nám půjčila nějaké šaty z místního obchodu a následující dvě hodiny pózujeme na březích jezera či v rušných uličkách. K večeru se nám ještě nechce loučit, a tak je doprovázíme na sraz ´´BIOlidí´´, kde do západu slunce bubnujeme s místním Indem. Po večeři se však rozdělujeme. V našem hotelu na nás čeká Bhang.
Na střešní terase jsme úplně sami. Papu pro nás připravil zelené lassi, které zvědavě popíjíme. Objednali jsme si slabé, protože máme trochu strach. Chutná to jako banánový shake a chuť marihuany v něm není vůbec cítit. V přepočtu na koruny zaplatíte asi 30Kč, což vyjde levněji než jedno pivo. Po hodině začínáme cítit příjemné uvolnění a pohodu. Zabralo to. Odpočíváme, a užíváme si klidného večera na terase poté, co zbytek města dávno spí.



Je načase se rozloučit v místní restauraci, a tak si objednávám Dosu s nutelou, ananasový džus a výborné chutney. Nejlepší indická snídaně. Po zaplacení nám však dochází, že už nemáme ani na oběd, a tak hledáme bankomat. Po čtvrtém neúspěšném pokusu vybrat si, se cítíme jako v Káthmándú. Obešli jsme všechny bankomaty, a nic. Přepočítáváme tedy znovu hotovost, a zkoušíme alespoň najít podnik, kde berou karty. V místním supermarketu se nám podařilo zaplatit tousty a sušenky pomocí Visy, a tak se v klimatizovaném autobuse cpeme a nemůžeme se dočkat příjezdu do Jaipuru, kde si hodláme užít luxusní airbnb pobyt, včetně snídaně.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Splněný sen o digitálním nomádství💻

Omylem v Čechách

11 kroků k podnikání & cestování