hippie Pokhara

Pokhara je městem odpočinku a zábavy. Většina lidí tu začíná nebo končí vysokohorské treky, a tak se město pod náplavou turistů proměnilo do evropského stylu. Najdete tady kavárny, restaurace a bary, ve kterých jsou dostupné potraviny, které by vám mohly z Evropy scházet.


Phewa lake – pravděpodobně budete ubytování v blízkosti jezera, jež je největší atrakcí celého města. Ve čtvrti Lakeside je jeden hostel, hotel či guesthouse za druhým. Břeh jezera, společně s desítkami podniků, nabízí oázu klidu. Poprvé od příjezdu do Nepálu ustává troubení klaksonů a přibývá zvuků přírody. Na jezeře je malinký ostrůvek s Tal Barahi Temple, a dostanete se k němu lodičkou asi za 100 NPR. Pokud věříte svým pádlovacím schopnostem, můžete si na půl dne, či na celý den, půjčit loďku vlastní. (cca 1000 NPR)



Většina turistů se zdržuje pouze ve čtvrti Lakeside, kde jsou samozřejmě turistické podniky a také turistické ceny. Kolem jezera vede krásná stezka, na níž stále ubývá turistů, míjíme Basundhara park, ve kterém místní pořádají pikniky. A dojdeme až k hinduistickému chrámu (Shri Kedarnath Mahadev), ve kterém jsme jediní turisté. Po příchodu odkládáme boty, a procházíme mezi mnichy v oranžových hábitech. Na březích jezera je úplné ticho a klid. 

Je více možností, jak navštívit většinu turisticky zajímavých míst, která Pokhara nabízí. Záleží především na tom, jaký máte rozpočet, a jak rádi chodíte pěšky. Ve městě je možnost půjčení jízdních kol, motorek, aut či využití taxi. Cena je vlastně tak trochu na vás, a vašich schopnostech smlouvání. Ty naše jsou dost slabé, a budget dost omezený, a tak chodíme pěšky.


World peace pagoda (Stupa)
My jsme se rozhodli pro jízdu lodičkou od Lakeside na protější břeh a následné pěší tůře, asi 12 km. Brzy ráno jsme vyjeli lodí, jejíž cena nás příjemně překvapila (300NPR/osoba), na druhý břeh. Stezka k vysokému bílému chrámu je nádherná, procházíte lesem, po kamenitých schodech cca 45 minut. V ranních hodinách jsme byli opět jediní, kteří k chrámu vyrazili, a tak si užíváme štěbetání ptáků a ranní mlhu nad jezerem. Za dobrého počasí vás výstup odmění pokoukáním na Himaláje (Manaslu a Annapurnu), my jsme však takové štěstí neměli, a viděli jsme jen obrysy. Pokračovali jsme po stezce na druhou stranu hory, jež jsme cca 30 minut scházeli dolů.



Tashi Ling (Tibetan Refugee camp) – Pokud se chcete dozvědět něco o historii Tibetu, doporučuji zajít do této vesničky. Kromě chrámu Shree Namgyal Buddha Mandir, jejž obklopují mniši, uvidíte obydlí ostatních Tibeťanů, kteří před padesáti lety, po okupaci Tibetu Čínou, přes Himaláje utekli. Dnes je ve vesnici škola, několik tibetských restaurací, dílna na šití koberců a galerie s fotografiemi příběhů lidí. Strávili jsme tu možná několik hodin čtením jejich historie. Je tu klid, málo aut, přátelští lidé a dobré jídlo.



Pokud půjdete zpět k hlavní silnici, za pár minut dojdete k Davis Fall. Platí se zde vstupné 30 NPR, a čeká vás výhled na vodopád a řeku, s jejímž okolím si příroda hezky vyhrála. Nedaleko je ještě vstup do jeskyně, kterou jsme však vynechali a raději jsme mimo centrum zašli na dobrý oběd. 
Old Bazaar – čtvrť, do které se také pohodlně dostanete pěšky. Stačí jít podél hlavní cesty pořád na sever. Narazíte na Bindhyabasini temple, který je velmi posvátným hinduistickým místem. Potkali jsme většinou místní. Na protějším kopci se nachází ještě jeden chrám, buddhistický. Měli jsme štěstí, byli jsme tam totiž úplně sami, čímž se nám naskytla možnost dopodrobna prošmejdit interiéry kláštera, jehož atmosféra měla něco do sebe, přeci jen, nepovede se vám každý den posedět na terase posvátného místa jen tak.



Jestli hledáte klid i od ostatních turistů, udělejte si procházku kolem jezera na druhou stranu nežli první den. Kavárny a restaurace se postupně promění v rýžová pole plná krav a buvolů. Uvidíte místní prosévat pšenici, kravičky dupat slámu a nakoupíte si za nižší ceny než na Lakeside. Například pečivo je asi o 40% levnější než v centru, a tak jsme si dopřáli místní croissant. Na březích jezera můžete pozorovat stovky paraglidistů vznášejících se nad jezerem, jen pozor, ať vám některý nepřistane na hlavě.

V Pokhaře se dají denní náklady držet okolo 100-150 Kč/den, pokud budete žít skromně. My jsme po nevydařeném airbnb skončili v baru Chat and Chill, ve kterém jsme se i ubytovali. Majitel podniku má na zahradě za barem několik malých bungalovů (dvoulůžkový pokoj, vlastní koupelna s horkou sprchou, evropský záchod, Wi-Fi za 600NPR/noc). Jídlo: Záleží, co chcete jíst, a kde to chcete jíst. Ceny jídel v restauraci se pohybují od 80-600NPR/porci teplého jídla, a tak je opravdu na každém, jaký má životní standard. Občas nám stačí veggie MOMO za 90 rupií, a někdy si dopřejeme cappuccino s brownies za 200. Pokud seženete ubytování i s vlastní kuchyní, není problém v místním supermarketu, (ve kterém místní opravdu NEnakupují), sehnat vše potřebné.



V Nepálu nejsou Googlemaps nijak podrobné, názvy ulic a čísla domů chybí úplně, a tak nejlepší možností, jak prozkoumat město, je se zkrátka ztrácet a objevovat. Pokhara je oproti Káthmándú úplným rájem na zemi, a tak nakonec zůstáváme mnohem déle, než jsme plánovali.

Moje tipy
Nejkrásnějším zážitkem pro mě byla jízda na lodičce po jezeře, a tak pokud máte možnost, určitě alespoň na krátkou plavbu vyražte.
Nejlepší podnik: Krazy Gecko Bar. Je to přímo na břehu jezera, ale daleko od ostatních barů. Ceny jsou tu na Nepál podstatně vysoké, ale pořád poloviční než v ČR, a pokud si chcete dopřát hezké odpoledne v krásném prostředí, s výhledem na jezero, je to to pravé. (Je tu i možnost ubytování, ale netuším, jak draze…)




Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Splněný sen o digitálním nomádství💻

Omylem v Čechách

11 kroků k podnikání & cestování