Pohřeb u řeky, Pashupatinath
Po příjezdu do Kathmandu se snažíme na internetu vyhledat nejlépe hodnocený a cenově přijatelný hotel. Po negativní zkušenosti se zarezervovaným ubytováním v Pokhaře využíváme booking pouze jako informační portál a na místo se jdeme podívat osobně, v naději, že usmlouváme lepší cenu, než-li booking nabízí. Váháme mezi dvěma podobně hodnocenými hotely, a vybíráme Zen B&B. Za 800 rupií nás náctiletý hoch ubytovává v zapadlém pokoji v prvním patře.
Po chladné noci a dvou dnech bez sprchy se ráno vydáváme k chrámu Pashupatinath, místa, jež je pro hinduisty stejně důležité jako Mekka pro muslimy nebo Vatikán pro křesťany. Do hlavního chrámu je vstup turistům zakázán (vstup je pouze pro hinduisty, jimiž se nemůžete stát, ale pouze narodit..). Z druhé strany se dostáváme ke komplexu chrámů, za nimiž stoupá oheň. ,,Jděte se podívat k řece, uvidíte mrtvá těla hořet,´´ radí nám otravný průvodce. Pere se ve mně zhnusení, které to vidět nechce a zvědavost, která samozřejmě vítězí. Na blogu jedné cestovatelky jsme si přečetli, že cestování není jen o hezkých věcech, je i o těch špatných, protože jsou zkrátka součástí kultury, kterou se snažíme poznat, a tak poté, co jsme viděli nepálskou svatbu, měli bychom vidět i nepálský pohřeb.
Před námi je most. Dáváme SE vpravo, abychom z balkonku nad řekou zahlédli první stoupající dým. Dva kamenné podstavce před námi jsou prázdné, na třetím hoří oheň, ve čtvrtém je připravena hranice. Pohled do řeky není nic hezkého. Není to asi tak hrozné, jak si většina lidí představuje. Nikde neplavou kusy lidských těl, kosti ani hlavy, ale spíš odpadky, opálené kusy dřeva, zbytky hliněných nádob..
V hinduismu smrtí život nekončí. Hinduisté věří v reinkarnaci, a koncem života je tzv. mókša (osvícení). Člověk je složen z pěti živlů (oheň, vzduch, voda, země a prostor), a tento rituál je vykonáván proto, aby všem živlům byl opět navrácen.
Mrtvá těla do chrámu přiveze speciální jeep, zabalená v bílých pytlích. Tělo se na nosítkách přenese na břeh řeky, kde jej obalí do kusu látky (bílé a oranžové). Tělo je omyto vodou z řeky, zejména chodidla a obličej, zbytek těla je potřísněn vodou z řeky, ale jen přes látku. Poté je dlouhý proces loučení, kdy jednotliví příbuzní přichází tělo polít vodou, posypat květinami, rýží a dalšími věcmi, které jsem na dálku bohužel nebyla schopná identifikovat. Tělo je z řeky přeneseno o kousek výš, kde ženy zahalené v bílé šátky vykonávají další rituál a hlasitě pláčou. (Všechnu ´´špinavou´´ práci dělají muži, kteří taktéž ženy podpírají.) Po rozloučení je tělo naloženo na bambusová nosítka, přeneseno o kus dál na kamenný podstavec, kde je připravena hranice. Před zapálením muži obcházejí tělo, a poté jej jeden obloží dřevem a zapálí. Kamenné podstavce jsou rozdělené podle kast. Nejdražší pohřeb, pro bohaté a vážené lidi stojí okolo 20.000 NPR, pro obyčejné lidi 10.000 NPR a nejlevnější pohřeb pořídíte za 4.000 NPR. Tělo na hranici hoří 3-4 hodiny, čím déle hoří, tím více hříchů dotyčný měl. Poté je popel smeten do řeky, a na kamenném podstavci se připravuje další hranice.
Člověk bez hříchu, tedy malé děti, jsou pohřbívány do země, nepálí se.
Upřímně jsem čekala, že budu zhnusená z pachu řeky a pohledu do tváře mrtvému člověku, ale nebylo to tak hrozné. Tento rituál patří k hinduistické kultuře a respektuji jej, zároveň se mi líbí, s jakou úctou a respektem se všichni příbuzní s nebožtíkem loučí, a že smrt zde není nic skrytého ani tajného, tak jako u nás. Často mi připadá, že se v Evropě tváříme, že nám se to stát nemůže, a pokud nezemře někdo opravdu blízký, se smrtí se nesetkáme. Často na ni tedy nejsme připraveni, ačkoliv je součástí života, stejně jako narození nebo svatba. Jediné, co nedokážu pochopit, je ten všudypřítomný bordel a špína. Na jednu stranu posvátná řeka, na druhou stranu plná odpadků. Myslela bych si, že vodu ve které si všichni myjí obličej, nohy a zároveň své mrtvé příbuzné, ať to zní sebehůř, budou udržovat čistou. Omyl. Jakmile Nepálci dojí, okamžitě zahazují obal, jedno kam. Permanentně smrkají na zedníka, flusají hleny, děti vylučují přímo na ulici, všude kolem běhají potulní psi, krávy, kozy a slepice. To není jen Pashupatinath, ale většina Káthmándu, ba i většina Nepálu, která nespadá do národních parků a chráněných rezervací.
PS: vstup do Pashupatinath je 1000NPR, a zahrnuje celý komplex chrámů v okolí.
https://youtu.be/VPx3t0MD3Z4
https://youtu.be/VPx3t0MD3Z4
Komentáře
Okomentovat