Dokážeš vyžít za 10 000,- měsíčně?

Pokud je tvojí odpovědí ano, mám pro tebe skvělou zprávu - můžeš začít cestovat stejně jako já. Jak?

Životní standard
Žít stejně skromně doma i na cestách může být pro většinu lidí nepředstavitelné. Tak nějak máme zažitý model, že odjet ze země je něco výjimečného, a tudíž i naše chování musí být výjimečné. Chodíme do drahých restaurací nebo si rovnou zaplatíme all inclusive a jíme tedy alespoň osmkrát denně. U každého stánku na ulici se zastavíme, nakupujeme suvenýry, zmrzlinu, kafíčko, smoothie a ještě nějakou tu vafli. Chcete ochutnat úplně všechno a nejlépe několikrát. Člověk chce popíjet piňa coladu pod slaměným deštníkem, vysedávat ve Starbucks a to všechno pravděpodobně proto, aby si dokázal, že je na dovolený. Možná i proto, aby se pochlubil ostatním na sociálních sítích. 

Moje první dovolená stála 11 000 s polopenzí, plus pár drobností na místě, a bum, jeden týden na Djerbě mě stál se vším všudy 17 000. Válela jsem se tenkrát celé dny na pláži, četla knihy, popíjela koktejly a myslela si, jak to ještě cenově vychází skvěle. Ehm. Teď už vím, že za stejné peníze můžu cestovat několik týdnů – stačí jen správně zvolit destinaci a udržovat životní standard.

Dovolte mi otázku: ,,Rozhazujete takhle i doma, když nejste na ´´dovolený´´?. Často se totiž jeden týden v roce chováme tak, jak si běžně nemůžeme dovolit, a právě proto je dovolená jen jednou v roce. Pokud si zvládnete udržet životní standard nízko jak doma, tak na dovolené, můžete cestovat mnohem déle. Bez ohledu na to, že ty nejlepší věci jsou stejně zadarmo. Těžko si někde koupíte pozvání na nepálskou svatbu nebo prohlídku buddhistického kláštera, který veřejnosti není přístupný.

Každopádně úplně chápu, že můj styl cestování není pro každého, a tak jen informativně pro ty, kteří hlásají: ,,ta musí mít peněz.´´ Máte je totiž taky, jenže s nimi platíte nájem, provoz auta, tarif v mobilu, jídla a kávy v restauraci nebo třeba nové šaty.



My osobně rádi šetříme peníze i životní prostředí, ať jsme kdekoliv. Každá maličkost je maličkostí, dokud si nespočítáte, kolik vás to stojí za měsíc nebo za rok…. O tom, jak šetřím na cesty, jsem psala nedávno, teď trochu o tom, jak žijeme na cestách. 

Voda – nikdy ji nekupujeme. Doma pijeme vodu z kohoutku, na cestách vodu dezinfikujeme nebo převařujeme. Naučila jsem se vozit s sebou spirálu, čaj, kávu a cukr. (Jsem na tom totiž závislá, a kupovat si pětkrát denně čaj nebo kávu do kelímku by mě stálo majlant.)

kromě čaje vám spirála udělá i vejde natvrdo
Jídlo – vždy jíme to, co místní. Drahé a turistické podniky navštěvujeme jen výjimečně. V restauraci si neobjednáváme pití. Jíme pravidelně, zdravě a levně. Většinou snídáme ovesné vločky, obědváme teplé jídlo a k večeři jak kdy, někdy pečivo, někdy teplá večeře. Zkrátka jako doma. Žádné rozmazlování se anglickou snídaní a švédskými stoly. 



Ubytování – to nejlevnější, co se dá. Pokud to počasí a zvěř dovolí, spíme venku pod širákem. Snažíme se hledat ubytování na couchsurfingu nebo airbnb, abychom se tím zároveň dostali co nejblíž místním lidem. Někdy se stane, že člověk potřebuje soukromí, nemá náladu se s nikým bavit apod. V tomhle případě se na CS a airbnb rovnou vyprdněte, stejně jako na stopování. Není nic horšího než se nutit ke konverzaci a poznávání lidí, když chcete být sami. Volíme potom nejlevnější hostel, kemp nebo penzion. 



Oblečení, šperky, suvenýry – Myslím si, že všichni máme věcí dost, až příliš. Nejlépe planetě i svojí peněžence pomůžete tak, že jednoduše nebudete nic kupovat. Pokud si myslíte, že něco potřebujete, dejte si peníze stranou a dva týdny o tom popřemýšlejte (nepotřebovali jste to do teď, tak dva týdny vydržíte..). Jednoduše řečeno, minimalizujte. Na cestách se to dá praktikovat celkem snadno. Mám 52l krosnu, která je plná k prasknutí. Tak nějak vím, že si nemůžu koupit nic většího než magnet na lednici, a protože tu krosnu nosím na zádech, mám chuť spíš věci vyhazovat, než je kupovat.
Ačkoliv v Asii je všechno třikrát levnější než u nás a vracet se z Nepálu ihned domů koupila bych si kufr a naplnila ho k prasknutí kašmírovými svetry. 

Doprava – jezdit vlastním autem je asi ten největší luxus, za který tedy právem zaplatíte. Nejlevnější, nejekologičtější a nejzdravější je samozřejmě pěší chůze a nebo jízda na kole. Minimálně po městě a mezi památkami (do vzdáleností 6km) nikdy nepoužíváme taxi, tuk tuk, rikšu, autobus, metro ani jiné dopravní prostředky. Zejména po evropských městech je MHD hodně drahé. Další možností je stopování, a pokud na to nemáte koule, zkuste alespoň blablacar. Jestli nedáte dopustit na autobus a vlak, výborná je stránka GoEuro, která vám vyhodí nejlevnější spoj na vaší vybrané trase. V Nepálu nefungují jízdní řády, a turistické autobusy jsou mnohem dražší než ty lokální, proto většinou stojíme u silnice a za jízdy naskakujeme do autobusů, z kterých štiplístek povykuje ´´naše´´ město.


Zážitky – Pokud si mám vybrat mezi materiální věcí a zážitkem, volím rozhodně zážitek, a to i přesto, že není vždy lowcost. Věřím, že si na smrtelné posteli vzpomenu spíš na skok padákem a cestu na kánoi mezi krokodýli, než na kabelku nebo nové šaty. Pokud tedy na cestě za něco utrácím, pak jsou to zážitky, ať adrenalinové nebo gastronomické.

Samozřejmě jsou na světě, i v Čechách, experti, kteří dokáží náklady minimalizovat na úplné prd. Třeba takový Slávek Král. Mě vyhovuje se občas rozmazlit teplou sprchou, dobrým jídlem a třeba procházkou džunglí. Za co nejvíc utrácíte na cestách vy? :)

K cestování mě nejvíc inspirovala kniha Travel bible, spousta cestovatelských přednášek a blogů ostatních cestovatelů a možná i přihláška na Low cost race. Tak třeba vám moje zážitky dodají odvahu vyrazit taky do světa.



Náklady na osobu, 6 týdnů v Nepálu:
letenka 7000,-
víza 2200,- (víza jsou na 3 měsíce, a proto jsou tak drahá, je možnost koupit na 15 dní za 25$ nebo 30 dní za 40$)
jídlo, ubytování, strava 8700,-
NP Chitwan 1200,-

Nejlevnější ubytování jsme sehnali za 60Kč os/noc, nejlevnější teplé jídlo za 15 Kč.
Občas jsme se rozmazlili cappucinem či pečivem, pokud bylo nutné zaplatit vstupné do některých památek, tak jsme se o zážitek také nenechali ochudit. :)

Podtrženo sečteno, pokud bychom byli opravdu šetřílci, tolik necestovali a nenavštívili NP Chitwan, dá se vyžít s 6-10 000 na měsíc a to je rozhodně méně, než co jsme utráceli v běžném životě v Čechách či Německu, kde jsme poslední dva roky žili.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Splněný sen o digitálním nomádství💻

Omylem v Čechách

11 kroků k podnikání & cestování