Vegetariánem snadno a rychle

...nebo alespoň v Asii

Už když jsme viděli prodejny masa v Káthmándú, přecházela nás na maso chuť, ale až včera jsme si uvědomili, že by bylo lepší s masem na nějakou dobu přestat.

Je páteční ráno. Snídáme v osm hodin Dhalbhat a sledujeme nezvyklý šrumec v Shamserovo domě. Všechny ženy se připravují na slavnost. Češou si vlasy, oblékají si sárí všech barev, zdobí se šperky i make-upem. Muži, v košilích, oblecích či tradičních krojích, nosí dřevo a hrnce. Shamserova rodina pořádá tenhle Thapafestival každých pět let. Dnes se sejdou všichni jeho příbuzní, aby společně obětovali kozu. Asi nějaká hindu tradice.

Kolem deváté utvoří průvod skrz vesnici. Děti nesou dlouhé větve, ověšené barevnými pentličkami. Muži vedou na provázku kozu. Vlastně jich je víc. Jedna malá a asi tři větší. Ostatní zvoní zvonky, či buší na plechové nádobí. Ženy jsou krásně oblečené, všechno je barevné. Na louce u potoka je postavený stan, ve kterém muži zapalují oheň. Dovnitř smí jen muži, a jen někteří. Vchází se tam bez bot. Venku hoří další ohně, nad kterými se začíná vařit voda v obrovských hrncích. Opodál je vytvořen čtvereček, ohraničený květinami, do kterého nějaká babička barvami vysypává květinové obrazce, potom tam pokládají ovoce, rýži, peníze, a další pro ně cenné věci. Pravděpodobně nějaká náboženská tradice, to čeho chtějí mít v budoucnu hojnost, obětují. Jediné, co se od evropských slavností a svátků vůbec neliší jsou smartphony. Všichni mají v ruce telefon a dělají si selfie. Chtějí vyfotit ze všech stran, se všemi příbuznými, pak chtějí fotky poslat nebo rovnou sdílet.

Přichází obětování kozy. Rozhodli jsme se, že se na to podíváme. Většina lidí v Evropě si moc neuvědomuje, odkud maso pochází, a jak jím plýtváme. V supermarketu je maso krásně očištěné, umyté, nakrájené, zabalené.. je to úplně ideální (asi jako fotky na instagramu), jaká je ale realita zpracování masa? To už je otázka druhá. Nikdy jsem ještě smrt zvířete neviděla, ale masem se cpu celý život. Mám vůbec právo, jíst maso, když bych nedokázala žádné zvíře zabít? To je trochu filosofická otázka, nad kterou si popřemýšlíme, až se vrátíme zpět do Evropy, teď ale zpátky ke koze. Tu přivedli na provázku, chytili za zadní nohy, a bum meč setnul koze hlavu. Tentokrát koza nezůstala celá. Hlava se pleskala na dvorku, ze zbytku těla stříkala krev. Asi mi to stačilo. Kozí hlavu hodili do ohně, tělo se musí oholit do hladka…

,,Guys, help please..´´Kolem jedenácté nás volá Bimala na pomoc s krájením zeleniny. Sedíme na zemi před domem. Je potřeba nakrájet obrovský lavór plný brambor, pytle česneku i cibule, zázvor, květák a další zeleninu, kterou ani nevím, jak se jmenuje, ale jím jí tu každý den. Sluníčko šíleně pálilo, bolely mě záda, porce zeleniny byla nekonečná a měla jsem hlad.

Kolem čtvrté bylo hotové jídlo. Po obětování je rodina spolu, všichni společně vaří a potom jí. Obrovské hrnce plné jídla? Paráda. Běžíme si s talíři na dvůr. Velká porce rýže, pickles, zelenina, chilli sos, chipsy, maso a všechno zalité kozím vývarem. ,,Co tě nezabije, to tě posílí´´, opakuji si, když mi nepálský děda zalívá celé jídlo třetí naběračkou smradlavé mastné tekutiny.

První sousto pěkně z kraje, jen suchá rýže, druhým soustem začnu vyjídat zeleninu, ochutnávám kousek masa a zvedá se mi žaludek, samotné maso by nebylo tak špatné, ale je tam kompletně všechno – kosti, chrupavky, šlachy, nějaký špek. Začíná se mi dělat špatně. Celé jídlo specificky smrdí. Ráda bych snědla jen rýži se zeleninou, ale vývarem z kozy je polité úplně všechno, jídlo v tom doslova plave. Nepálská babička vidí, že masu moc nedám. Chytila mojí lžíci, začala nabírat maso a strkat mi ho do pusy. Já se asi pobleju, probleskne mi hlavou. Pak si uvědomím, že by to asi bylo nejlepší, když si vzpomenu na ten dvorek, na němž jídlo připravovali. ,,Hlavně si dávejte pozor, co jíte a pijete´´, říká Jirkovo máma v každé zprávě. Nepálská babička mi jídlo vysypala do klína, zbytek jsem vysypala já do koše. Australan Rowen začne jídlo házet psovi. Přidáváme se a zbytek oběda vyhazujeme. Zvedá se mi žaludek. Ačkoliv jsem abstinent, dáváme si panáka slivovice, a doufáme, že tu kozu v nás neutralizuje. Chce se mi blejt podruhý. 

Prodejny masa v Nepálu vypadají jako jatka. Maso krájí na dřevěném špalku, prodává se přímo na ulici a v nejlepším případě hozené na nějakém ubruse za skleněným výklenkem. Maso nemá žádný obal, ani není chlazené. Většinou po něm létá spousta much. Strašně to smrdí. Tak nějak je z toho ta smrt cítit mnohem víc, než z těch hezky zabalených Puttenschnitzel v Lidlu. 

U nás je masa strašná spousta. Zabíjíme zvířat stovky, možná tisíce denně, a tak si můžete koupit třeba jen kilo prsíček, nebo kilo stehen. Tady ale zabijete jedno kuře týdně, možná ani to ne. Maso je svátek, nemají žádné injekce, aby jim kuře vyrostlo za týden, takže se na to pěkně dlouho čeká. Musíte ho celé zužitkovat, a tak se prostě naseká, i s kostma, a přidá se do Dhalbhatu. Žádná kuřecí prsíčka, nakrájená na úhledné kostičky. A kdoví jak to zvíře zabili a skladovali. Ble. Asi se tu maso nemá jak skladovat. Prostě zabijou v jedenáct kozu a do večera se sní..

Výhodou je, že se tu moc masa nejí. Každý Nepálec sní denně aspoň dva Dhalbháty, kde maso většinou není. Je ro rýže, čočková polévka a nějaká omáčka se zeleninou, brambory, fazole a tak. Ve škole jíme nějaké nudle, vejce, zeleninové směsi, placky nebo vegetariánské momo knedlíčky. Veškerá jídla existují i ve vegetariánské variantě, takže si dáváme bezmasovou výzvu, než se naše tělo naučí zpracovávat přípravu nepálského masa a naše mysl to, jak maso získáváme..

A co nějaké salámy, párečky, šunka? Zatím jsme to nikde neviděli. Možná bychom si housku se salámem a sýrem i dali, ale to až jinde. V obchodech většinou není chlaďák. Dá se tady koupit spousta trvanlivých potravin. Luštěniny, brambory, sušenky, chleba..spousta těstovin, nudlí, ořechy nebo rýže. Nic moc výběr pro zmlsané Evropany. Marně jsem hledala jogurty, máslo nebo sýr.. Doufejme, že z nás nebudou i vegani. Pro Čechy je tahle strava asi nepředstavitelná, protože v českém jídelníčku se maso vyřazuje jen ze sladkých jídel, a živočišné produkty snad z ničeho. V Nepálu ale vaří opravdu dobře. Jídlo je chutné i bez masa, a tak hlady netrpíme. Po včerejším zážitku s kozou budeme hrdě tvrdit – Sorry guys, we are veggetarians – a užijeme si velkou porci voňavého Dhalbhatu.