Kde jsi, velká změno mého života?


Projíždím na kole městem a přemýšlím, proč jsem tu kdysi chtěla žít a teď už nechci. Poslední tři dny mi hučí v hlavě jako v úlu. Co se to sakra děje. Možná je to tím, že začalo září. Září pro mě vždycky bylo měsícem velkých změn, nových začátků a nutno podotknout, že i plné stresu. 

Tak třeba rok 2010, kdy mě rodiče poprvé odvezli na intr. A také každé další září během střední školy, kdy mě rodiče vždy po dvou měsících nočních toulek, výletů, válení u bazénu a sedánků v pergole odvezli na intr. 
Zvyknout si, že se Wi-fi vypíná v 9 hodin (jó, to jsem ještě neměla internet v mobilu), zhasíná se v půl desáté a záchod sdílíte s celým patrem, plným holek, no, to byl oříšek. 

A co teprve září, kdy jsem poprvé odešla na vysokou. Rodiče mi přestali všechno platit, a začali mi posílat nějakou částku rovnou na účet, abych si s nimi hospodařila sama. Najednou jsem bydlela na bytě, mohla si sama vařit ve vlastní kuchyni, a stala se tak oficiálně dospělou. Tadá. 
A tak jsem chodila na párty, ale nechodila do školy. Když jsem poprvé z nějaké kabelky, polité zbytkem vína, vytáhla zmačkaný rozvrh, zapomněla jsem se podívat, jestli je aktuální. A tak jsme po pár dnech do školy sice přišly, ale do špatné budovy a do špatné třídy, a tak moje první přednáška na vysoké škole vlastně vůbec nepatřila do mého oboru, ale už jsem se styděla ze třídy odejít.

Ve druháku jsem odjela na ERASMUS. Nejenže jsem si musela znovu zvykat na novou školu, nové spolužáky a nové město, ale musela jsem si zvyknout i na novou zemi.

Ve třeťáku mě čekalo docela poklidné září, během nějž jsem změnila jen několik koníčků, přátel a práci. 

A před rokem?
Poté co jsem (v řádném termínu) odstátnicovala, (Heh, zas tak špatnej student nejsem, co?), jsem měla nastoupit na navazující magisterské studium. Avšak hrozně jsem toužila vrátit se zpět do svého erasmus-města, ve kterém se mi moc líbilo, a tak jsem si podala přihlášky na Erasmus, který mi i napodruhé vyšel. Do Chemnitz jsem tentokrát přijela nejen se svými dvěma kamarádkami z prvního Erasmu, které se rozhodly na magisterské studium nastoupit rovnou na TU Chemnitz, ale i s kamarádkou Štefkou.

Rok snů – bydlení se třemi nejlepšími kamarádkami a skvělým Indem, který vaří nejlépe na světě. (Saransh thank you for everything what I could eat from you J) Avšak tenhle krásný rok skončil odevzdáním klíčů od bytu a rozdělením pěti životních cest, které se na tento rok spojily. Jako každé září mám sbalené všechny své věci do krabic (od té doby, co jsem si přečetla o minimalismu, jich je tentokrát o dost míň) a jsem připravená na změnu.

Roste ve mně strach, že na mě zase nějaká změna číhá nebo naopak netrpělivě očekávám, kde ta změna je? Já vlastně sama nevím, a možná proto to hučení v hlavě. Na odpověď si budu muset počkat ještě 25 dní….. potom září odejde a ta správná cesta se ukáže.

Jak prožíváte září vy? Bývá pro vás také startovací etapou, novým začátkem nebo jen příchodem chladného počasí?




Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Splněný sen o digitálním nomádství💻

Omylem v Čechách

11 kroků k podnikání & cestování