Edinburgh a Glasgow


Můj poslední let roku 2017 byl do Skotska. Během cesty do Bruselu se mi zalíbilo cestovat po boku Štefky, a tak jsme se rozhodly využít levných podzimních letenek a dát si další společné poprvé.




Abychom se sami dvě nenudily, vzaly jsme s sebou ještě naše nové přátele z Erasmu - Láďu a Jessiku. Rezervovali jsme si rodinný dům na okraji města, který byl ještě větší a lepší, než jsme očekávali. Na airbnb najdete opravdu všechno možné, od sdíleného pokoje, přes byty, domy až po netypické bydlení na stromě. A cena? 80€ na noc. Spali jsme tam čtyři, a tak cena byla 20€os/noc, ale za celé čtyři dny nás nikdo nekontroloval, s majiteli domu jsme se ani nepotkali. Dům byl tak velký, že by nás tam mohlo bydlet klidně minimálně 6.  Airbnb má také výhodu v tom, že většina bytů disponuje plně vybavenou kuchyní, a dost často i pračkou. Nejenže ušetříte za jídlo v restauracích, ale můžete si po dlouhém treku i vyprat.

vyhlídka na město
V přízemí byl obývací pokoj, kuchyně, jídelna a koupelna. V poschodí dvě krásné, klidné ložnice. Vybraly jsme si se Štefkou tu s oddělenými postelemi, a radovaly se, že jsme si s sebou vzaly alespoň jednoho muže. Kdyby s námi totiž Láďa nejel, tak bychom v domě zmrzly – neuměly jsme si zapnout topení. Zabalení v dekách jsme sledovali televizi a nechali si doručit indické jídlo. Zítra ráno začne objevování krás okolí.

Naši hostitelé nám v kuchyni nechali kávu, čaj, marmeládu a další základní potraviny, které vystačily k přípravě snídaně. Nasadili jsme pláštěnky a vydali se do zelených kopců. Čtvrť, ve které jsme bydleli, byla klidná, plná rodinných domků a obklopená zelení, stejně jako celé město. Vydali jsme se zkrátka směrem nahoru, bez mapy. Procházeli jsme kolem jezera, a po pěšince jsme došli až ke zbytkům starého kláštera – St. Anthony´s Chapel. Pokračovali jsme směrem na nejvyšší bod, kde byl překrásný výhled na město i na okolní přírodu.



Pršelo. Chvíli pršelo hodně, chvíli pršelo málo, stručně řečeno – pršelo vytrvale. Vzhledem k ročnímu období se nebylo čemu divit, teploměr ukazuje kolem jednoho stupně Celsia. Chůzí do kopce jsme se sice zahřáli, ale scházením z kopce jsme zase vychladli, a tak hledáme nějaký teplý nápoj. První den jsme ze Skotska nadšení a chceme ochutnat úplně všechno, a tak neodoláme nabídce Scottish breakfast za 10 liber. „Mňam.” Investice se vyplatila, tahle snídaně byla alespoň za tři denní chody, jsem plná až do večera. 

(Na první pohled vypadá stejně jako English breakfast, ale kdo vidí rozdíl?)


Procházíme se od parlamentu, kolem paláce Holyrood, směrem do centra. Všímáme si oranžových deštníků s nápisem Freetour a na jednu se hlásíme i my. Mladá studentka, původem z Německa, nás provedla velkou částí centra a povyprávěla nám nejrůznější historky, příběhy i zajímavosti o městě. Věděli jste například, že národním zvířetem Skotska je jednorožec? (Díky této informaci zvažuji, že bych se do Skotska odstěhovala a splnila si sen - stala se princeznou jednorožců.) 



Další věcí, kterou jsem si na Edinburgu zamilovala, jsou budovy. Všude to tady vypadá jako z Harryho Pottera. A víte proč? Z velké části J.K.Rowling knihu napsala v tomto městě, v kavárně The Elephant House. Až v té kavárně budete, podívejte se z okna. Uvidíte hřbitov. Projděte se tady trochu, a jistě se pozastavíte nad jmény jako P.Pettigrew, McGonagall či Thomas Riddell.
Pokud nejste fanoušky Harryho Pottera, zajděte se podívat alespoň na hrobeček věrného pejska Bobbyho, který má ve městě i svoji sošku a stal se modelem pro spoustu kýčovitých suvenýrů. 





Po večerní procházce hřbitovem jsme měli sladké sny a ráno ještě sladší snídani. Vyšlápli jsme si na Calton Hill. Vlevo moře, vpravo kopce, za mnou historické centrum. Znáte jiné takhle úžasné město? Dokonce přestalo i na chvilku pršet. Kocháme se výhledem a odpoledne se procházíme zpět do centra.

Dominantou města je rozhodně hrad. Začínám mít pocit, že má Liberec dvojníka, v Edinburgu totiž také buď prší, anebo je to do kopce.



Vyšlápli jsme tedy kopec na hrad a tentokrát se nabízí výhled na protější Calton Hill, na kterém jsme před chvilkou byli. V centru se začínají rozsvěcovat vánoční trhy. Je konec listopadu, dny jsou krátké. Kolem páté hodiny se stmívá a je pěkné zima. Když prší, krátíme si čas v obchodech se suvenýry – ty H.P. věci jsou vážně boží. Štefka mě musí odtrhávat, abych si nekoupila Pobertův plánek, zlatonku nebo přesýpací hodiny Horacia Křiklana. Ono totiž všechno nutně potřebuju, víte? 

Další skvělá možnost, jak se schovat před deštěm, jsou muzea. Stejně jako v Londýně, jsou i v Edinburgu muzea zdarma. Věřte, že opravdu stojí za návštěvu. Strávili jsme v muzeích celkem asi pět hodin a vyhráli jsme si jako "zamlada."

Třetí den vyrážíme vlakem do Glasgow. Podívejte se předem na internet a jízdenku si zakupte, vyjde potom na pár liber. Jelikož jsme si ve Skotsku oblíbili návštěvu hřbitovů, a věřte, že si je oblíbíte také, zajděte se podívat do Necropolis. Obrovské kamenné hrobky, v kombinaci s deštivým počasím, vytvářejí tajemnou atmosféru. Je to strašidelně nádherné a nádherně strašidelné.


Freetour jsme si chtěli dopřát i v tomto městě, a tak jsem jednu takovou na internetu našla. Sraz byl u Glasgow Chambers, ve 14.30. Na místě srazu postávali i jiní lidé, a tak jsme vyčkávali na průvodkyni. Teploměr hlásá dva stupně, kolem poledne dokonce sněžilo, a paní průvodkyně k nám nakráčela v lodičkách a sukňovém kostýmu. „Ty Skoti jsou ale otužilý, viď?” smáli jsme se. Paní nás však převezla. Neodvedla nás ven na prohlídku města, ale na prohlídku Chambers of Glasgow. Během hodinové prohlídky jsme nerozuměli ani slovo, a tak jsme si alespoň prohlédli fotografie všech starostů a starostek města a zdarma se ohřáli.


 
Výlet do Glasgow jsme zakončili večerní procházkou kolem řeky, k mostu Clyde Arc, který je v noci krásně osvícený. Ačkoliv je město krásné, jeden den nám na návštěvu stačil, a vrátili jsme se zpět do našeho vyhřátého domečku.




Se Skotskem se loučíme na březích severního moře. Pláže jsou úplně opuštěné, což není divu, ale my si je užíváme i v bundách a čepicích. Procházíme podél pobřeží, snažíme se zbavit Stefi kufru.
K večeru míříme na letiště. 



Pokud se chystáte na Eurovíkend do Edinburghu, nezapomeňte přibalit dobrou pláštěnku (s deštníkem se chodí opravdu špatně), čepici nebo čelenku a pevné nepromokavé boty. Také by se mohlo hodit, vědět, že na MHD potřebujete mít opravdu přesně (drobné mince), tak si vždy někde rozměňte a mince si schovávejte.


Při psaní tohohle článku jsem si vzpomněla, jak moc mě to město kouzlilo, a rozhodně se tam ještě někdy vrátím. Tentokrát stopem.



Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Splněný sen o digitálním nomádství💻

Omylem v Čechách

11 kroků k podnikání & cestování