Brusel
Páni, letenky za tři
stovky? Wow. „Štefko, letíš se mnou do Bruselu?”
Co dalšího?
- Čím kratší cesta, tím větší podnět k turistickému chování, atak nakonec během eurovíkendu utratím stejně peněz jako za třítýdenní cestu, během které vidím měst, i zemí několik. Návštěva města ve mně zároveň podnítí pocit, že musím vypadat dobře a reprezentativně, a tak odložím krosnu, legíny a umaštěnou čelenku, a oblékám se do šatů, džínsů a kabátků. Najednou se přistihnu, že procházím primarkem a sedím ve Starbucks, protože vlastně proč ne, jsem na dovolené…
„Oukej, kdy?”
A tak jsme koupily dvě
letenky, aniž bychom nad tím příliš přemýšlely. Pokud totiž narazíte na FB na
nějaký příspěvek, ohlašující akční letenky, nesmíte váhat příliš dlouho. Ty
minuty, kdy obvoláváte známé, jestli s vámi někdo poletí, dohadujete termín
a zvažujete, co a jak, vás mohou přijít na dvojnásobnou až trojnásobnou cenu, a
někdy může být vyprodáno úplně. A tak mám v e-mailu dvě zpáteční letenky
do Bruselu Charleroi na pátek třináctého.
Cestu z Chemnitz do Prahy vyřešíme celkem snadno žlutým autobusem, a cena za dopravu tak opět naskakuje o nějakou tu stovku.
Cestu z Chemnitz do Prahy vyřešíme celkem snadno žlutým autobusem, a cena za dopravu tak opět naskakuje o nějakou tu stovku.
Po příletu do Bruselu
nás přivítá chladné deštivé počasí, asi takové, jako když se právě teď podíváte
z okna. Nic pěkného. Nasazujeme kapuci, procházíme všemi možnými
protidrogovými a protibombovými kontrolami, a zvažujeme, jak se dostat do
centra města. Koukám do mapy. „Kámo, vždyť jsme uplně někde v prdeli. Asi
padesát kilometrů od města. Wtf.” No dobře, v Miláně bylo letiště taky dál
od města, a jeli jsme autobusem, vzpomínám si, „tak se pojď podívat na ty
zastávky.”
Cena za autobus nás
příliš nepotěšila – 17€. Hledáme na internetu nějakou levnější variantu, ale bohužel,
měly jsme si jízdenky zakoupit předem, pak by byla nejnižší cena cca 5€. No, tak
přece nebudeme tři dny čekat na letišti. Pořizujeme nejlevnější dostupnou
jízdenku za 14€ a usedáme do tepla autobusu. Jaké z toho plyne ponaučení?
Letenka sice může stát pár korun, ale autobus z letiště do města bude dražší
než ta letenka. Pokud chcete ušetřit, kupte si jízdenku předem. A co bych
udělala dnes? V kontejneru našla kus starého kartonu, fixem na něj napsala
CITY CENTRE a šla stopovat k výjezdu z letištního parkoviště. Cena za
dopravu se tedy opravdu pohybuje od nuly, až po šílené částky. ;-)
Ubytování jsme si zajistily předem, tak jak to na
plánované euro víkendy dělám vždy. Vím totiž přesně, kdy přijedu a kdy odjedu a
tak není tak těžké najít nějaké levné ubytování a ještě být trochu vybíravá.
Například, aby to bylo v docházkové vzdálenosti k centru (nenechte se
zmást, moje docházková vzdálenost je 5 km), aby tam byl přístup do kuchyně, aby
to hezky a romanticky vypadalo, a aby tam byl fén na vlasy. (Chceme mít totiž
hezké fotky, žejo)
Ubytování hledám na airbnb, a pokud to ještě neznáte a nepoužíváte, dostanete ode mě slevu na první ubytování: www.airbnb.cz/c/kikas60
Ubytování hledám na airbnb, a pokud to ještě neznáte a nepoužíváte, dostanete ode mě slevu na první ubytování: www.airbnb.cz/c/kikas60
Ubytovali jsme se
v několikapatrovém úzkém domečku a bydlely v nejvyšší komnatě.
Domeček vypadal podobně jako dům Weasleyových, a jelikož miluju HP, tak jsem si
ho docela oblíbila. Teda až na tu tlustou kočku, která žila v domě
s námi.
První den jsme se
vydaly do centra města a prošly se kolem královského paláce přes
Coudenbergpaleis, skrz park Mont des Arts (kde je krásný výhled na město a
skvělá terasa na fotky), až na hlavní náměstí. Po cestě si můžete dopřát
typické vafle (ale pozor, cedule hlásají vafle od 1€, 1€ zaplatíte, pokud si
dáte vafli tak, jak ji jedí místní, pouze s cukrem, pokud na ni chcete
zmrzlinu, čokoládu, šlehačku, ovoce a lentilky, připlatíte si až do výše 7-8€).
My jsme si dopřály belgické hranolky a vydaly se zkoumat uličky kolem náměstí.
Pokud se vydáte za
největším davem turistů, snadno dojdete až k Manneken Pis, po Atomiu možná
nejslavnější památce. Dejte si pozor, abyste sošku nepřehlédli, je tak malinká,
že čůrajícího minipindíka sotva uvidíte. Pokud byste v čůrajících sochách
nalezli zálibu, Brusel má i nadále co nabídnout, v ulici Rue des Chartreux
najdete čůrající sochu psa a v blízkosti slavného baru Delírium je copatá
čůrající holčička – Jaenneke Pis. Pokud vás pohled na močící holčičku nenalákal,
i přesto doporučuji do této uličky zajít a mrknout do několikapatrového baru
s největším počtem točených piv, co jsem ve svém životě viděla. Během naší
návštěvy jsme stihly ochutnat asi 5-7 druhů piva, a tímto tempem se budeme
muset do baru ještě alespoň čtyřistakrát vrátit, pokud chceme ochutnat všechny.
http://www.deliriumcafe.be/
Belgie je považována za
pivní velmoc a vaří se tam více než 700 druhů piva ve 130 pivovarech.
Doporučuji ochutnat Delirium Tremens, které bylo světově oceněno (ale nepijte
ho moc, má asi 8%), nebo pivo třešňové či čokoládové.
Po návštěvě tohohle baru
jsme se potřebovaly probrat, a tak jsme se rozhodly pěšky vydat k bazilice
Sacre coure, která je dál od centra. Bylo zvláštní, že kolem baziliky, patřící
mezi pět nejrozlehlejších v Evropě, nebyla žádná auta, ani žádní lidé. Myslely
jsme si, že je zavřeno, ale přesto jsme zkusily dveře. Vstup do baziliky je
zdarma a za 5€ můžete vyjet výtahem na panorama view, kde je za pěkného počasí
krásně vidět celé město. Dokonce jsme poprvé zahlédli Atomium, ke kterému se
odpoledne chceme vydat. Vstupné je možné zaplatit bezkontaktní platební kartou.
Procházka
k symbolu města byla dlouhá necelých 7 kilometrů, během kterých jsme si
povídaly. Když cestujete s kamarádkou, vůbec vám nepřipadá, že jdete tolik
kilometrů. Zkrátka mluvíte, a mluvíte a mluvíte a najednou se před vámi objeví
obrovské koule. Kolem Atomia se nachází park miniatur, kde můžete vidět mrňavé
modely světových budov, my jsme však jeden takový navštívily nedávno
v Německu (Lichtenstein), tak si to necháme ujít.
Vstupné do těch koulí
stálo 15€, pro studenty 8€.(s průkazem)
Poslední den jsme
nechaly pro návštěvu Parc du Cinquantenaire,
který nás okouzlil svým klidem. Seděly tam celé rodiny s dětmi, zamilované
páry, přátelé i kolegové. Lidi si přišli posedět, sníst svačinu nebo na chvíli
vypadnout z kanceláře. Nakoupily jsme si jídlo a poobědvaly jsme, abychom
se mohly naposledy vydat do centra k radnici.
Radnice a celé náměstí je
bezesporu tím nejkrásnějším místem v Bruselu. Obzvlášť večer, když
odpadnou průvodci s deštníky, svolávající svojí skupinku turistů.
Uprostřed náměstí posedávají lidé na zemi, pijí pivo, poslouchají hudbu,
povídají si a vstřebávají atmosféru historických budov, které jsou po setmění
krásně nasvícené.
Co dalšího?
- · ochutnejte belgické pralinky
- · milujete komiksy? Navštivte třípatrové muzeum komiksů a užívejte si překrásné malby na budovách. Znáte postavu Tintina? ;-)
- · nezapomeňte na budovu Evropského parlamentu
Moc ráda bych vám
doporučila zajímavá místa a památky, ale nejsem zrovna přeborník
v plánování. Jakou radu vám ale můžu dát, abyste toho viděli a prožili
z Bruselu co nejvíc? Taková rada se vlastně vztahuje na všechna města –
CHOĎTE PĚŠKY.
Vím, že je občas MHD docela levné, pohodlné a účinné, ale chodit
po městě pěšky v sobě skrývá spoustu +. Například můžete ihned zapadnout
do každého kostelíku, který cestou potkáte. Můžete si koupit kafíčko, vafli
nebo hranolky u toho nejlepšího stánku, můžete se zastavit u každého domu,
přečíst si o něm nebo se kolemjdoucích zeptat. Často zabrouzdáte do čtvrtí, kam
běžný turista nedojde, a tak uvidíte, jak se lidem ve městě reálně žije – jak vypadají
jejich domy, zahrady a terasy. Většinou objevím nejkrásnější místa právě tehdy,
když žádná nehledám.
A poslední rada na
závěr – pokud máte strach, že se sami při bloumání městem ztratíte a
v mapě hledat neumíte, pak vyzkoušejte Freetours. Ve většině velkoměst,
která jsem navštívila, jsem viděla nabídku prohlídky města zdarma a několikrát
ji dokonce využila. Průvodci jsou většinou studenti nebo cizinci, kteří
v městě dlouhodobě žijí a zamilovali si ho. Ukáží vám nejen hlavní památky
města, ale provedou vás uličkami, na které by běžný turista sám nepřišel, poví
vám zajímavé příběhy a historky, které se k daným budovám a místům váží a
nejenže vám doporučí, kam zajít na pivo, půjdou tam potom s vámi, a můžete
se zeptat na cokoliv, co by vás zajímalo dále. Průvodcům pak můžete dát nějaké
to euro, pokud se vám jejich služby líbily. Někteří lidé odcházejí předčasně, aby
nemuseli platit nic, my jsme však vždy zaplatily cca 5€, protože to bylo
skvělý.
- sraz je na náměstí
(oranžové deštníky)
Podobných eurovíkendů
jsem v posledních dvou letech pár absolvovala. Většinou mě k tomu
přivedla levná letenka, kterou jsem zahlédla na FB. Levnými letenkami však náklady
na takový víkend nekončí, je potřeba, s tím počítat. K nákladům na
dopravu je potřeba připočítat cestu na/z letiště, případně MHD. + ubytování,
protože v centru města je trochu obtížné vyspat se v hamace.
+ Zážitky. Pokud navštívíte Paříž, tak prostě
musíte nahoru na Eiffelovku, pokud jedete do Berlína, chcete vidět televizní
věž, a pokud jste v Bruselu, koule jsou jasná volba. Když jste na dovolené
na 2-3 dny, víte, že se nemusíte upejpat, že to rychle skončí, a tak si ten čas
chcete vynahradit tím, že toho stihnete ochutnat, vidět a poznat co nejvíc.
Vafle? To chci. Hranolky? To chci. Poslat pohled. Koupit pralinky. Zajít na
ochutnávku piv. Zajít do muzea.
- Čím kratší cesta, tím větší podnět k turistickému chování, atak nakonec během eurovíkendu utratím stejně peněz jako za třítýdenní cestu, během které vidím měst, i zemí několik. Návštěva města ve mně zároveň podnítí pocit, že musím vypadat dobře a reprezentativně, a tak odložím krosnu, legíny a umaštěnou čelenku, a oblékám se do šatů, džínsů a kabátků. Najednou se přistihnu, že procházím primarkem a sedím ve Starbucks, protože vlastně proč ne, jsem na dovolené…
Komentáře
Okomentovat