Motivace ,,nakopávač´´ života
Před třemi lety jsem navštěvovala semináře s nejrůznější psychologickou tématikou, a samozřejmě jsme se na nich dotkli i tématu motivace. Nebylo tak těžké si zapamatovat, že existuje motivace vnější a vnitřní, a také pozitivní a negativní. Jenže jak s tím naložit v praxi? Motivace je jakýsi ,,nakopávač´´, nutící nás k výkonu. Představte si motivaci jako dlouhou a silnou ruku, která Vás strká životem dál - k vyššímu vzdělání, k lepší práci, do cizích zemí ..
K tomu, abyste něco dělali. potřebujete motivaci, nebo-li nějaký důvod. Člověk potřebuje cítit, že to, co dělá, dává nějaký smysl.
![]() |
Není-li výšlapu, nedočkáš se výhledu. :P |
Proč chodím do práce? Potřebuji peníze, nechci umřít hlady.
(vnější motivace - negativní)
(vnější motivace - negativní)
Proč chodím do fitka? Chci vypadat sexy, dělá mi to radost.
(vnitřní motivace - pozitivní)
(vnitřní motivace - pozitivní)
Proč se učím na test? Dostanu lepší známku a táta mi koupí I-phone 8.
(vnější motivace - pozitivní)
(vnější motivace - pozitivní)
Proč vařím večeři? Manžel by se naštval, kdyby nebylo teplé jídlo.
(vnější motivace - negativní)
(vnější motivace - negativní)
Všichni máme různé důvody. proč děláme různé věci. Některé činnosti nás vyloženě těší a jsme silně vnitřně motivovaní je dělat dál, či je dokončit. U některých poslouží motivace vnější, která může být velmi pozitivně silná (odměna) a nebo negativně silná (trest).
Jenže stalo se Vám někdy, že jste motivaci úplně ztratili?
Sedím v křesle, dívám se z okna do upršeného rána. Diář zeje prázdnotou a stejně tak i moje chuť, cokoliv dělat. Na nástěnce se mi vysmívají seznamy úkolů, které je potřeba dokončit. V hlavě si přemítám argumenty, proč je neudělat, až dospěji k nihilistickému závěru - ,,Nic nemá smysl a vše je marnotratné.´´
,,Je podzim, možná je to normální reakce lidského mozku na teplotní pokles,´´ začnu uvažovat vědecky. ,,No a nebo je to taky pěkná blbost, prostě jsem jenom kůže líná´´, odpoví si mozek sám. ,,O tom vlastně přece psal Ludwig, je to jenom prokrastinace´´, ozve se vědecká Kika, aby jí ta nihilistická mohla spláchnout slzami: ,,Nic nemá smysl,´´ ti říkám. ,,Tenhle článek je k ničemu, protože si ho přečte maximálně tvoje babička a tvoje tři nejlepší kamarádky, vařit je k ničemu, protože se to stejně hned sní, nebo hůř, vyhodí, uklízení je k ničemu, zase tady za dva dny bude bordel, a proč se vlastně oblékat, když dnes nikam nejdu a večer bych si znovu brala pyžamo?´´
Někdy trvá den, někdy dva, než v sobě nebo v okolí ztracenou motivaci znovu objevím. Někdy mě nakopnou přátelé na sociálních sítích (ještě, že je máme). Když si někdo opravdu přečte můj článek, podívá se na video-recept nebo se naučí nová slovíčka německy. Někdy jsou to ti nejbližší, kteří pochválí večeři nebo uklizené prádlo do skříně. Občas na mě také vykoukne strašák v podobě trestů - tzv. negativní motivace. Když to neuděláš, tak tě vyhodí z práce, a budeš bez peněz a bez domova. Když to neuděláš, tvoje kamarádky se na tebe naštvou atd. Jenže mám pocit, že vnější motivace nikdy není dostatečná a začínám to pozorovat i ve své práci.
Jsem lektorkou němčiny a češtiny pro cizince. Učím studenty různého věku, povolání a i s různým druhem motivace. Některým studentům, hlavně těm mladším, to zaplatili rodiče, někomu firma, jiný se nudil, a tak si dal lekce němčiny a ostatní mají v rodině či blízkém okolí Němce, dostali lepší pracovní nabídku, chtějí se do Německa odstěhovat či studovat na tamní univerzitě.
![]() |
Je známkou dobrého učitele to, že naučí všechny studenty všechno? Pak denně selhávám. |
Jak se druhy motivace liší v tomhle případě, a jak mě jako lektorku ovlivňují?
Myslela jsem, že učit v mimoškolní vzdělávací instituci bude skvělé. Lidi si to přece sami platí, a není to málo, takže budou určitě motivovaní a nadšení a nebudou se tvářit tak, jako já na střední, kde byla jakákoliv výuka v podstatě za trest a už jsme se těšili, až zazvoní. ,,Ach, jak jsem byla naivní.´´
Zejména u firemních kurzů se to od té nudy na střední moc neliší, a podle informací od ostatních lektorů je to všude stejné, ať jste lektor sebelepší a sebe-zkušenější. Manažeři se doma neučí, úkoly nedělají a lekce si přijdou odsedět s myšlenkami na horkou kávu a měkký gauč.
U dětí je kupodivu motivace vyšší, než-li u manažerů firem. Proč? Pravděpodobně na ně působí vnější motivace ze strany rodičů, a to buď ta pozitivní - za dobré vysvědčení bude odměna a nebo ta negativní - dostanu na zadek, zákaz počítače apod., a tak si tu lekci vesměs i užívají. Děti mají navíc jednu velkou výhodu - jsou přirozeně zvídavé a nestydí se zeptat.
Jak je to ale s motivací u studentů, kteří se na lekce přihlásili sami a sami si je platí? Pokud jsou silně vnitřně motivovaní, tak pravidelně dochází na lekce. Pokud onemocní, snaží se zajistit si náhradní termín, píší úkoly, ptají se, učí se a potom se mnou probírají, co kde viděli, co kde četli, jak se řekne to, a jak zase tamto - ví, že se německy opravdu naučit chtějí. Né pro svého šéfa, né kvůli škole, ani zkoušce - zkrátka pro sebe. A upřímně řečeno, s takovými pracovat je jen radost, zábava a čiré štěstí. Během pár měsíců dosahují neskutečných výsledků a jejich jazyková úroveň se posouvá každých 5-7 měsíců o level výš.
Pro srovnání - Úrovní je 6. Na střední školu přicházíme zpravidla minimálně se znalostmi základními A1-A2, a maturita je B1. (dosažení úrovně B1 trvá min.6 let času, které při individuálních kurzech s vysokou vnitřní motivací dosáhnete za rok a půl). Úroveň rodilého mluvčího je C2.
Proč by si ale někdo platil kurzy a potom je nechal propadnout? Tuto otázku jsem si kladla docela dlouho, až jsem si na ní dnes sama odpověděla. Nemají dostatek vnitřní motivace.
Utracené peníze, domluvená lekce v diáři, blížící se zkouška ve škole, pracovní pohovor... to jsou všechno sice velké, silné a mocné ,,buzer´´nástroje, ale pokud motivace nepřichází z nás samotných, je to všechno úplně k ničemu. Možná si doma popláčou, že jim zase propadla lekce, že zase zklamali lektorku, že se to zase nenaučí a že nikdy tu zkoušku neudělají. Možná jim to bude i líto. Jenže nic kromě vnitřní motivace je nepřiměje ke změně.
![]() |
2017, Miniwelt, napodobenina Taj Mahal v Indii |
Často kvůli tomuto faktoru ztrácím i vlastní motivaci. Nebaví mě vytvářet další cvičení a pracovní listy, přestávám se těšit na lekce, kde budu zase po desáté opakovat to samé a ptát se studentů, zda se už na ta slovesa podívali. Zmocňují se mě myšlenky, že nejsem dobrá lektorka, a že jejich kurz němčiny se mnou dopadne přesně tak, jako všechny ty předchozí. Na rodinných oslavách, u stolu pokrytého chlebíčky se šunkou a bramborovým salátem, budou vykládat, jak už měli x-krát kurz němčiny a pořád se nic nenaučili. ,,Nemá to cenu,´´ ,,je to moc těžký,´´ ,,já na to nemam čas,´´.
Jenže je to moje chyba? Snažím se ze všech sil, abych toho předala studentům co nejvíc, v co nejkratším čase. Přeci si za to platí, tak s nimi nebudu čtyřicet minut pročítat tabulku s gramatikou, no ne? Jenže mě nenapadlo, že jsou tací, kteří si jí doma prostě sami neotevřou.. A naopak chválím všechny ty, se kterými to jde samo a můžeme si během našich lekcí jen povídat, opravovat, upravovat, bavit se a řešit zajímavé a zábavné věci.
Chcete mít lekci také zábavnou? Napište úkol, vytiskněte si materiály, pročtěte si slovíčka. Uvidíte, jak se vám změní pohled na celý jazyk, lektorku i lekce a začnete se na ně těšit, ať už jde o němčinu a nebo vlastně o jakýkoliv jazyk / sport / kurz.
PS: Znám to. Svojí španělštinářku jsem první dva měsíce nenáviděla. Pak jsem se začala učit (3 - 4 hodiny týdně) a najednou jsem zjistila, že je to nejlepší učitelka, jakou jsem kdy měla. Do španělštiny jsem se úplně zbláznila, složila certifikát A2 a stále s ní pokračuji (jako student). Ten pocit, když jsem ve Španělsku při stopování uměla dokola opakovat kdo jsem, co dělám, kam jedu a kolik mi je, byl nezapomenutelný a poskytl mi přesně tu správnou vnitřní motivaci. ,,Uč se, budeš rozumět lidem. Dalším tisícům a milionům lidí po celém světě!´´
![]() |
2019, Taj Mahal, opravdová Indie |
Když už jsme u Taj Mahalu, tak jsem přemýšlela i nad jazykovým kurzem hindí, ale asi mi zatím chybí ta správná vnitřní motivace, a tak ji nechám ještě pár měsíců uzrát.
Jak najít motivaci uvnitř sebe?
Já jsem zpravidla motivovaná něco dělat, když mi to přináší hezký pocit. V podstatě mám motivaci dělat činnosti, které mi přinesou pozitivní pocity štěstí a radosti. Jenže ono to není tak jednoduché. U některých věcí/činností to totiž nepoznáme hned, jestli nám dělají nebo nedělají dobře. Někdy musíme vytrvat a právě ona vytrvalost přinese ty libé pocity.
Co tedy má cenu a na co se mám raději vykašlat?
Mít cíl - Je důležité si stanovit cíle nebo alespoň jeden cíl. Zamyslete se nad tím, co byste chtěli a kde se vidíte za pár měsíců/let. Nedávejte si těch cílů příliš mnoho. To je moje častá chyba. Sestavím si žebříček cílů, rozdělám osm věcí najednou a potom upadnu do depresí, že to stejně nestíhám, nic nemá cenu a tak. Zkuste si nejprve stanovit jeden cíl. Např. naučím se vařit - choďte do kurzu, koukejte se na videa, čtěte recepty, zkoušejte a experimentujte v kuchyni.
Mít cíl - Je důležité si stanovit cíle nebo alespoň jeden cíl. Zamyslete se nad tím, co byste chtěli a kde se vidíte za pár měsíců/let. Nedávejte si těch cílů příliš mnoho. To je moje častá chyba. Sestavím si žebříček cílů, rozdělám osm věcí najednou a potom upadnu do depresí, že to stejně nestíhám, nic nemá cenu a tak. Zkuste si nejprve stanovit jeden cíl. Např. naučím se vařit - choďte do kurzu, koukejte se na videa, čtěte recepty, zkoušejte a experimentujte v kuchyni.
Pomalé dávkování - Jak říkám, nesmíte to s těmi úkoly přehnat. Často kladu vysoké nároky jak na sebe, tak na svoje studenty, a pak se stresuju. Je lepší si všechno rozdělit do malých krůčků, být trpělivý a vytrvalý. Když začnete chodit do fitka, bude pár měsíců trvat, než uvidíte břišáky. Pokud jste se začali učit anglicky, asi chvilku potrvá, než si přečtete Shakespeara v originále a kdo se včera přihlásil na kurz vaření, také nepřipraví zítra svíčkovou s domácím knedlíkem. Chce to čas. Všechno je proces. Stejně tak je třeba si uvědomit, že nemůžu během jednoho měsíce naučit své studenty všechno - kdo chce, vytrvá, kdo nechce, dřív nebo později by stejně odešel.
Inspirace - Poslouchám podcasty, čtu knihy, dívám se na videa o zajímavých lidech, kteří něco dokázali a díky rozhovorům zjišťuji, že jsou to taky obyčejné lidé. Taky mají někdy strach, depky, pochybnosti o sobě i o světě kolem. Nechávám se inspirovat tím, co je všechno možné dokázat. A naopak předávám ostatním to, co jsem se naučila, co jsem zjistila a co umím. Každý z nás je jedinečný a umí něco, co může ostatním předat. Ať už je to něco, co se později dá přetvořit v ,,byznys´´ všeho druhu, dobrovolnou činnost nebo jen koníček.
Přátelé, rodina, láska - Pohlazení od partnera nebo vypovídání se kamarádce vždycky uleví, když chcete všechno vzdát. Seskupte kolem sebe lidi, kteří ve Vás věří, znají Vaše cíle a motivaci, a když ji sami zapomenete, tak Vám připomenout kdo jste, co chcete a kudy za tím máte jít.
Optimismus - Tohle je oblast, do které se zatím pracně probojovávám, protože jsem od přírody velký pesimista a pokud ne, tak alespoň realista. Je ale fakt, že pozitivní myšlení, vynechávání záporek ,,ne´´ a negativismu má docela zajímavý vliv na dění kolem mě i v mé hlavě.
![]() |
Můžeš být takový, jaký chceš být.. ale musíš to opravdu chtít ! |
Jak bojujete s podzimní, případně celoroční, ztrátou motivace?
Komentáře
Okomentovat