Z Alkoholika abstinentem

"Za podprsenku – tři drinky zdarma", říká cedule. „Tak holky, jdeme do toho, ne?”, šikovně jsem si svlékla podprsenku pod tričkem a vytáhla ji z rukávu. Objednala jsem tři Mojita a zapalovala si další cigaretu. „No ták, teď jsi na řadě ty”, volala jsem na kamarádku, i přesto, že jsem měla vypitou zatím jen polovinu.
…
„Ex, ex, ex”, skandovali mý přátelé, zatímco jsem se snažila nalít do sebe už několikáté pivo, proložené panáky zelené. „Zavolej taxíka, jedem do vinárny”, padlo většinou kolem půlnoci.
…
„Malibu s colou, pro Kiku”, připlula ke mně sklenice z druhého konce baru. „Dáš si víno?” „Jasně”. „Holky, vodka s džusem, dejte si.” Ve vzduchu je cítit pot tančících lidí a přes cigaretový kouř není vidět k protějšímu stolu. Zpocené často vybíháme ven, kde po chvíli mrzneme a musíme se zahřát dalším drinkem. Nabíháme na parket, kabelky hážeme pod nohy. V jedné ruce drink, v druhé ruce zapálená cigareta. Začíná hrát Nirvana...

léto 2012

…
Snaha rozlepit oči, pokryté tunou ospalek, smíšených s řasenkou, je marná. Poslepu se doplazím do koupelny. „Aha, ani jsem si nevyndala čočky.” Drhnu si obličej a potlačuji žaludeční křeče. V puse mám sucho, ale nemůžu se napít, určitě bych zvracela znovu. Tak alespoň ibalgin s kapkou vody, na tu bolest hlavy, to mi snad neuškodí.  Ze země sbírám šaty prosáklé kouřem a potem, roztrhané silonky a pár posledních drobných.
Víkend co víkend jsem se probouzela s bolestí hlavy, pachutí v ústech a prázdnou peněženkou.

Vše se změnilo až v březnu 2018, kdy jsem se během své cesty po Pyrenejském poloostrově opila naposledy. Tenkrát jsem s úplně cizím klukem odjela dodávkou brázdit andorrské bary a skončila s pozvracenou krosnou v andorrských horách. Naštěstí se mi kromě dvoudenní kocoviny a odpadávajících kousků rajčat a lilků z batohu, nic strašného nestalo. 

https://kikas-traveling.blogspot.com/2018/08/skrz-pyrenejsky-poloostrov-od-zapadu-na.html

Po tomhle "zážitku" přišla věta - "Už nikdy nebudu pít!", kterou jsem vyslovila poněkolikáté ve svém životě, ale poprvé ji myslela vážně. Prostě, už dost!

Mám spočítat, kolik jsem za ten půl rok ušetřila? Asi tak dvakrát až třikrát do týdne jsem si běžně kupovala lahev vína (2€), to máme 6€ za týden, 24€ za měsíc, 144€ za půl roku. Nepočítám větší párty, drinky v klubech, posezení v hospodách..atd. Obálka s nápisem ALKOHOL je připravená proplatit letenku minimálně do Španělska.
Kromě toho, že jsem eliminovala jednu z nejnákladnějších a nejzbytečnějších položek v mém rozpočtu, ubývala jsem i na váze. Pravda, půlnočních kebabů jím méně a nahradil je kvalitní spánek, ale jinak jsem jídelníček nezměnila.  

Přestat pít alkohol má na mě tedy docela pozitivní dopad. Ušetřím dost peněz, cítím se lépe, zhubla jsem dvě kila a každé nedělní ráno vstávám plná energie. Jak to ale působí na mé okolí?

„Ty jsi těhotná?” „Tak ale víno si dáš, ne?” „Prosimtě, to není alkohol, to je šťávička.” „Tak tenhle víkend prostě pít budeš.” „Tak ale přiťukneš si s námi, ne?” „Pivo je zdravý.”

Statečně se bráním. Když mám chuť dám si cider, frisco, trochu piva nebo vína. Většinou na to ale chuť nemám a zjišťuji, kolik společenských událostí souvisí s alkoholem: vinobraní, vinný sklípek, pilsnerfest, pivní slavnosti, jet na vodu, Silvestr a vlastně jakákoliv oslava, festival, koncert… ke všem těmto událostem neodmyslitelně patří alkohol. Co se mnou, když ho nechci pít?

Malá milosrdná lež. Nejlepší taktikou je pořád upíjet nealkoholické Mojito, Piňacoladu nebo Colu s limetkou. Ještě si myslíte, že se mnou bude nuda, když nebudu „pít”?

Propila a protančila jsem tolik nocí, že vím, jak alkohol chutná, vím, co způsobuje, a jak může být super. Vím však také, jaké jsou jeho negativní dopady na člověka a na společnost. A tak, jak se říká, „Alkohol je dobrý sluha, ale špatný pán.”

Chtěla bych, aby nepití alkoholu bylo ve společnosti lépe přijímané a pochopené. Děkuji všem přátelům, kteří přijali mojí změnu s pochopením a respektem. 

PS: Nejsem těhotná!